|
Žalm 104 Příroda pohledem věřících očí neděle díkůvzdání za úrody Vstup: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i od
Pána našeho Ježíše Krista. Ztišením se sluší Tebe
chválit, Bože, na Sijónu, plnit Tobě sliby. K Tobě, jenž modlitby
slyšíš, přichází veškeré tvorstvo. Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ,
velmi bohatou ji činíš. Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve Tvých stopách
kane tučnost, kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly.
Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem. Amen Žalm
65,2-3.10.12-14 Píseň: 604 626 65 Modlitba: Hospodine, Stvořiteli všeho viditelného i neviditelného,
chválíme Tě za všechno, co od Tebe dostáváme. Děkujeme Ti za celý tento svět,
který jsi stvořil dobrý a krásný ke své slávě i k naší potřebě.
Přidáváme se k chvalozpěvu nebeských zástupů i k jásotu pozemských
tvorů, který zní k oslavě Tvé lásky, dobroty, moudrosti, velikosti a
moci. Vyznáváme Tě a přinášíme Ti oběť chvály za sebe, za ty, kdo neumí
oblékat své pocity do slov, i za ty, kdo Tě chválit zapomněli. Zvláště pak Ti
děkujeme za to, že ses nám dal poznat jako Učinitel i Vysvoboditel a že smíme
na vše hledět Tvým pohledem. Děkujeme, že nám dáváš na všem spatřit Tvůj
podpis i Tvé láskyplné věnování. Děkujeme, že i tento rok jsi korunoval svou
dobrotivostí a dal jsi vzrůst všemu, co potřebujeme my i ostatní tvorové. Přinášíme
Ti, co jsme přijali z Tvé štědré ruky a děkujeme, že skrze Tvého Ducha
se mohou stát i tyto pokrmy zástavou Tvé lásky. Děkujeme Ti také za to, že
dosud můžeme užívat svá těla a že poctivá lidská práce přináší výsledky;
děkujeme za naše rodiny i za to, že jsme zde směli žít v míru. Prosíme,
přijmi naše chvály i chvály všech ostatních společenství Tvého lidu. Prosíme,
požehnej zvěstovanému Slovu i stolu Kristovu. Dej, abychom ani po skončení
této neděle nezapomněli, že žijeme z Tvých darů, uměli se z toho
radovat a prokazovat Ti vděčnost. Dej, ať z této radosti vychází také
úcta ke Tvému stvoření i dobré zacházení se vším, cos nám z lásky
daroval. Amen Zpovědní otázky Slovo milosti: Žalm 34,9a.11 Okuste a uzříte, že
Hospodin je dobrý. I lvíčata strádají, hladovějí, ale nic dobrého nechybí
těm, kdo se dotazují Hospodina. Amen Píseň: 680 67 425 Základ kázání: Žalm 104,1-35 (ekumenický překlad) Bratři a sestry, milý sbore, tento žalm má
mezi theology přezdívku ekologický, jelikož krásně líčí harmonii všech
ekosystémů a o člověku nemluví izolovaně, nýbrž v souvislosti
s ostatním tvorstvem. Ukazuje se zde, že svět lidí a zvířat si nemusí
překážet, a hlavně, že člověk i ostatní tvorové jsou stejně bytostně závislí
na svém Stvořiteli. A proto chci dát tomuto žalmistovi slovo právě dnes, v
neděli díkůvzdání za úrody. On nás povede a ukáže nám, proč může vy-zývat
svou duši k dobrořečení a proč vidí svět tak, jak jej vidí. Jeho první
pohled totiž nesměřuje k ničemu z tohoto stvořeného světa, ale vzhůru
nade všecka nebesa. A tam netuší nějakou anonymní sílu, ale Toho, kterého
může oslovit Bože můj. Obrací se k Bohu, který mluví, který se
rozhodl stvořit jej jako svůj protějšek, povolat jej na svou cestu, vyvést
jeho národ z otroctví, svázat se s ním věčnou smlouvou. Mluví
s Bohem, který se rozhodl jej milovat, nést a vychovávat jej jako dítě.
Žalmistovo Bože můj pramení z jistoty Božího příklonu, ale na druhé
straně také z ochoty nebýt sám svůj, ale svého věrného Spasitele. Chce
vyznat, že je milován Svrchovaným, Nevýstižným, Neovládnutelným, jemuž se
odevzdává v plné úctě a poslušnosti. Tento vztah je předpokladem pro
všechno, co bude dále vysloveno, pro celý ten velebný hymnus. Protože žalmistu
předešla Boží láska a věrnost, může o Boží velikosti mluvit s tak velkou
radostí. I my dnešní věřící o ní můžeme mluvit s radostí, protože je to
moc, sláva, velebnost, moudrost a umění Milujícího a Milovaného, zjevované
přiměřeně naší lidské konstrukci. Můžeme se chlubit Bohem, asi jako když dítě
vykládá, co všechno umí jeho tatínek, protože Bůh stejně jako pozemský
tatínek dává svým dětem jistotu, že jsou Jeho, i příležitost uvědomit si na
své úrovni Jeho přednosti. Díky tomu, že nás s Bohem věčně spojuje
láska, mohou ze srdce žalmisty i ze srdcí všech věřících tryskat stále nová
vyznání o velikosti, závažnosti a slávě Božího díla a mohou se propojit v nekonečnou
píseň, aniž bychom se začali cítit jako mravenci v blízkosti necitelného
obra. Vždyť náš Bůh se neoslavuje děsivými efekty, ale stvořením, udržováním,
vysvobozováním a ochranou života. A se slávou našeho milovaného Boha vzrůstá
i naše důstojnost. Jak slavné je být milováni Všemohoucím, Stvořitelem nebe i
země, Udržovatelem všeho života a vší harmonie! Jak nadějné je patřit
k Tomu, který má veškerou moc na nebi i na zemi! Teprve po tomto
zaměření vzhůru k Bohu se pozornost žalmisty obrací do světa a ten se
pak jeví zcela jinak. Je viděn jako jeviště Stvořitelovy slávy. Takový pohled
je důsledkem blízkého obecenství s Bohem, výsadou lidí, kteří již dříve
poznali Boha jako Vykupitele a Dobré-ho Pastýře. Ze světa samého jej vyvodit
nelze. A tak i touto výjimečnou nedělí, která je soustředěna na to, co slouží
k sycení těla, proniká to, co zvěstujeme a vyznáváme v nedělích
ostatních: totiž láska Boží, jež za nás bojuje a svou obětí přemáhá smrt. Odstavec
následující po oslovení Boha žalmista věnuje vy-znání poddanosti všech
přírodních sil Bohu – jsou Jej poslušny na slovo, okamžitě plní Jeho rozkaz,
slouží Mu jako Pánu a nevymykají se řádu, který jim určil. Žalmista ukazuje,
že se není čeho se bát, neboť tento svět není nevypočitatelná démonie,
z níž by bylo nejlépe utéci. Říká svým současníkům, že přírodní síly
není třeba uplácet a zbožňovat, protože tento svět není vydán napospas jejich
dobrým a špatným rozmarům, ale vše tu slouží jejich Bohu a nepře-kročí to Jím
určené meze. Říká i nám, kteří jsme prožili pětisetletou vodu a slýcháme o
zemětřeseních, hurikánech a dalších katastrofách, že náš životní prostor je
spolehlivý, neboť je v ruce Spolehlivého, z níž se nevymkne. Že
nemusíme žít jako ustrašené oběti ne-předvídatelných hříček, ale můžeme se
chovat jako děti v bezpečném domově. Zeměkoule zůstane prostorem řádu,
prostorem způsobilým k životu. Tento důraz se vrací ještě v závěru
žalmu, kdy moře není líčeno jako sídlo vše ohrožujících sil chaosu, ale jako
domov mnoha živočichů, jako hřiště pro mořského obra, kterého si Bůh udělal
ke své potěše, i jako užitečná cesta pro lidi. Z Boží ruky vychází svět
připravený k službě životu, v němž je dokonce pamatováno na víc než
na jeho pouhou údržbu; z Boží ruky vychází domov. Dále
žalmista oslavuje Boží péči o vše živé: o suchozemské i mořské, rostlinné i
živočišné, divoké i zdomácnělé, zvířecí i lidské. Voda už v Boží ruce
není smrtonosný živel, ale živel obnovující život všech tvorů. Bůh tvoří
potravu pro zvířata i pro člověka. Oběma dal místo ve svém světě: zvířatům patří
divočina, člověku pole. Oběma Bůh dává i čas na jejich činnost: zvířatům noc,
člověku den. Slunce a měsíc byly stvořeny, aby jim ho odměřovaly.
V žalmistově pohledu si člověk a zvířata nepřekážejí. Každý koutek
přírody líčí jako útočiště, domov nějakého tvora, který mu vyhradila Boží
láska. Kdo si osvojí tento pohled, kdo vidí Boha, jak rozdává všem svým
tvorům domovy, chová se všude šetrně. Chová se šetrně k tomu, co obývá
sám, i k tomu, co obývají jiní. Neodváží se zrušit Boží věnování,
přisvojit si nebo zničit něco, co má zachovávat jiný život. Kdo je sám Bohem
obdarován a vidí vše jako zástavu Boží lásky, ten přeje i jiným tvorům štědrá
Boží obdarování a radostně chválí Boha za to, že je rozdílí. A člověk přece
obdarován je! Bůh mu dává krásné místo k životu, dává mu jídlo a nápoj,
ale také radost. Jako důkaz toho jsme přinesli ukázky z úrod. Člověk
živý chlebem i Slovem Božím smí zářit jako na nejskvělejších hodech. Dostává
navíc od Boha dvojí věc, již nedostává žádný jiný tvor: víno, aby se mohl radovat
se svými bližními, aby mohl Pánu Bohu obětovat oběť chvály, aby mohl
v závdavku okusit i ten kalich, který je pro něho připraven na hostině
svatby Beránkovy. A také dostává službu a čas pro ni. Ne bezcílnou lopotu,
ale službu, ze které mají všichni užitek a ze které se smí radovat.
V první knize Bible je obrazně nazvána obděláváním a střežením Boží
zahrady, ale nezmizela ani po vyhnání lidí z ráje. Kdo zná Boha, pro toho už
není země ani jiné působiště protivníkem, který plodí jen trní a bodláčí, ale
může na něm pocítit své zapojení do pokračujícího Božího díla. A proto jsme
na úvod děkovali i za výsledky té práce, která se přímo nezabývá zemí,
protože i ona může být službou, kterou Bůh obrací ke své slávě i
k užitku našemu a k užitku všeho stvoření pod nebem. Dále
žalmista vyznává: To vše s nadějí vzhlíží k Tobě, že jim dáš v pravý čas
pokrm. Rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
Tak staví člověka do jedné řady s ostatní-mi tvory a vyznává jeho
závislost na Boží péči. Nejsme méně zemští a křehcí než kterýkoli jiný tvor. Tak
žalmista bere člověku falešné sebevědomí, pýchu, v níž se tak rád
chvástá svými výkony, iluzi, v níž tvrdí, jak si sám všecko zajistil
svou prací, bez cizí pomoci. Vždyť i to, co člověk pěstuje, je stvořeno a
udržováno při životě Bohem, a proto vydává užitek. Věřícího člověka
nezahanbí, že si tohle musí uvědomit. Vědomí závislosti pokoří a pobouří jen
světáka, který škrtl ze svého vidění světa Boha, chce patřit jen sobě a za
všecko děkovat také jen sobě, světáka, který se vrhá na své prostředí jako na
nepřítele. Ten každé vědomí závislosti od sebe zahání hesly jako „poručíme
větru, dešti“ či „blahobyt dovedeme vyrobit“, aby si připadal silný.
Milujícího naopak potěší, že žije z moci Milovaného, že vlastně nežije
on, ale Milovaný v něm. Milujícího potěší, že je obdarováván, protože to
pro něj znamená, že láska Milovaného je veliká. A ještě sám hledá její další
důkazy. Máme-li Pána Boha rádi, pak nás nemůže zahanbit odhalení, co všechno
při nás pochází z Je-ho lásky. Zjistíme-li, že úplně všechno, tak nás to
naopak rozradostní, jelikož pak nic není mimo naši lásku, pak nic není
v jiné ruce než v té, která nás miluje. V této radosti
žalmista chválí Hospodina a chce Mu zpívat žalmy po celý život. A v podobné
radosti říká apoštol: Všecko, cokoli
mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze Něho děkujte Bohu
Otci. Ta radost se totiž neprojevuje jen tím, že se člověk modlí a zpívá,
i když to je právě ona, která vytvářela a vytváří to nejhezčí v modlitebním
pokladu církve. Projevuje se i tím, že člověk rád dělá všechno, co si Bůh
přeje a co pro člověka připravil. Tak věřící dokazuje, že i u něho platí to,
co vyznává žalmista: Hospodin je moje radost. Každý,
kdo pochopil, jak je Boží láska veliká a že právě ona je základem všeho –
světa, života na zemi, mé i tvé osobní existence – chce, aby jeho ústa i celá
jeho bytost mohly stále chválit dobrého Boha. A také si přeje, aby zmizelo
to, co brání Bohu nerušeně se radovat ze svého díla a Jeho věrným oslavovat
Jeho lásku. Žalmista
nakonec ukáže, že vidí i to. Že se neuzavírá před nevábnými pohledy, že vnímá
i rozpor mezi dokonalostí a bohatstvím Božích darů a disharmonií současného
světa. Ví, že do stvoře-ní zasahuje hřích a ohrožuje život svými smrtícími
plody. Ví také, že hřích je sem vnášen lidmi, ne ostatními tvory. A proto
prosí: Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Jinými
slovy říká: „Bože, který udržuješ život a obnovuješ svým Duchem tvář země,
dokonej svůj boj, dej, ať se neprosazuje svévole a člověk nenaslouchá tomu
Zlému, ukrať čas, kdy ten Zlý smí ještě svádět, aby si Tvé stvoření oddechlo
a také já abych se dočkal, že bude opět tak krásné a nedotčené jako na
počátku.“ V té prosbě je zajedno s námi, i když my si myslíme, že
žijeme v nejhorší době, kdy lidská svévole má k dispozici takové
ničivé možnosti, jako nikdy předtím. Myslím, že žalmista ani nepotřeboval
vidět lesy zemřelé vestoje, knihu vyhynulých a ohrožených druhů, krajinu
kolem Mostu nebo Černobylu, kácené pralesy, tající ledovce, hořící ropné
vrty, otrávené vody, zamořené ovzduší a následky klimatických změn. Viděl
dost projevů hříchu, jež tehdy stejně jako dnes hyzdily tvář země:
chamtivost, nenávist a závist, jež plodí války, násilí, strach, útisk, hlad,
rozvrat rodin a vztahů. Ostatně i některé tehdejší kultury dokázaly proměnit
zelené krajiny v bezvodou poušť. A pod tíhou těchto zkušeností žalmista
volal po nápravě k témuž milujícímu Bohu, kterého chtěl chválit celým
životem za Jeho lásku a dokonalé dary. Byl si jist, že se jí dočká, že Bůh si
nenechá své stvoření vyrvat hříchem z rukou a zničit. A proto se za ně
přimlouvá. Ano, přimlouvá. Jeho prosba nepramení z pomstychtivosti, ani
z představy, že jedni jsou bílí a druzí černí, a Bůh by měl prostě ty
černé vyhubit. Vychází z úcty a lásky k Božímu dílu, kterou v něm
vzbudil sám Stvořitel. Žalmista viděl budoucnost nadějně: jako čas, kdy
Hospodin zvítězí a bude se radovat ze svého díla. Jednou opravdu přijde čas,
kdy Bůh už nebude muset nad svým stvořením truchlit. Nikdo je už nezraní,
nezhyzdí. Boha nebude muset mrzet, že něco stvořil, nebude Ho bolet, jak to
v našich rukou dopadá, tvorstvo k Němu nebude vysílat pláč beze
slov. Dokonce i z koruny tvorstva, z člověka, se bude moci znovu
rado-vat, protože člověk už nebude otrokem hříchu. V ten den Bohu zbude
jen radost z Jeho díla. Ten den smíme spolu se žalmistou vyhlížet. Stůl,
který je zde prostřen, nám připomíná, že to podstatné pro uskutečnění této
naděje je již v Kristu hotovo, a také nám říká, že ona se plně uskuteční
v den svatby Beránkovy, v den druhého příchodu našeho Pána. Ale dokud jsme na
cestě, prokazujme vděčnost svému Bohu spolu se žalmistou také tak, že budeme
prosit za vyloučení moci hříchu z Jeho stvoření, budeme se přimlouvat za
ty, kdo si kvůli hříchu nemohou vychutnat dobré Boží dary, a že také budeme
přemáhat následky porušenosti našeho světa láskou k postiženým, sdílením
Božích darů s druhými. Co jsme dostali, jsme dostali z lásky, a
proto se sluší, abychom to dál užívali k službě lásky všem tvorům a
k budování vztahů lásky mezi lidmi. Amen Modlitební chvíle a Otčenáš Píseň: 179 169 Služba stolu Kristova Pozvání: Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, já jsem tě přivedl z egyptské země.
Otevři svá ústa, naplním je. Žalm 81,11 Propuštění: Koloským 3,15-17 nebo Efezským 5,19-20 Píseň: 258 448 510 Díkůvzdání a přímluvy Sborová ohlášení Poslání: Ž 136,1-9.25-26 nebo Ž147,7-11 Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i
mysl v Kristu Ježíši od tohoto času až na věky. Amen Píseň: 699 544 |