|
Renata Šilarová KÁZÁNÍ NEDĚLE "ROGATE" 27. DUBNA 2008 V PLZNI -
ZÁPADNÍM SBORU (KE DNI ZEMĚ 22. DUBNA) ---------------------------------------------------------------------- P O D M A Ň
T E Z E M I ----------------------------------- VSTUP: Jak nesčetná
jsou Tvá díla,
Hospodine! Všechno jsi učinil moudře, země je plná tvých tvorů. (Ž 104, 24) ČTENÍ: Ž 8 TEXT: Gn 1, 27-28: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho
obrazem, stvořil jej, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal
a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským
ptactvem, nade vším živým, co se hýbe na zemi." 1. Uctívání nebo úcta? 2. Podmanit zemi 3. Úcta k životu 1. UCTÍVÁNÍ NEBO
ÚCTA? ---------------------- Mnoho dnešních novopohanů vyčítá
právě křesťanství, že má na svědomí
zplundrování země. Mnozí
vyhledávají stará pohanská náboženství, ve kterých
se uctívá příroda,
vzývají se přírodní božstva, splývá se s přírodou. Nebuďme hned hotovi
s odsudkem. Mnoho těchto převážně mladých lidí je schopno vidět
věci, které my nevidíme. Jim opravdu leží na srdci naše země,
čistota ovzduší a
vody, původní řád a harmonie v přírodě , kterou člověk
narušil exhalacemi a chemikáliemi. Nemůžeme se vůbec divit tomu, že
určité skupiny mladých lidí touží po sepětí s přírodou, když
od ní byli odtrženi. Když vyrůstají v
šedi měst a sídlišť, v hluku a smogu. Nedivme se, že se tak často ptají,
proč se museli narodit do
tohohle hnusného světa. Nedivme
se, že to někteří řeší i dobrovolným odchodem ze života, ve kterém nenašli
zalíbení. Myslím si, že
Pán Bůh od počátku
chtěl, aby se člověk mohl přírodou těšit,
aby z ní čerpal sílu, aby v
ní okříval, aby mohl obdivovat Jeho dílo a
bohatství Jeho stvoření. Každý z nás
přece jde rád alespoň na procházku do zeleně, do
lesa, kde je svěží vzduch, ticho. Já osobně velice rozumím té žízni
po přírodě, kterou mladí projevují až jakýmsi zbožštěním přírody. Žízním po ní také a
hledám si ji všude, kde to jen
jde. Nahlížím do zahrádek, těším se z trávy či pampelišky na kraji chodníku, obdivuji mraky při západu slunce, vítám i déšť jako
požehnání pro pole a louky,
raduji se ze sněhu, který přetváří krajinu do pohádkové podoby. Rozumím i
tomu, když mi ti mladí uctívači přírody říkají, že to všechno, co nás
obklopuje, je Bůh.
Že v těch stromech, mracích, květech a sněhových
vločkách je Bůh. Zase se
nepohoršujme. Možná, že jsou blíž pravdě než my,
kteří to všechno bereme tak samozřejmě. Možná, že do jisté míry
je pravda i to, že křesťané, kteří špatně pochopili své poslání
podmanit zemi, ji vydrancovali.
Vykáceli lesy a dali tak vzniknout pouštím, které se stále šíří. Ničí zemi
vynálezy, které produkují skleníkové
plyny, takže nevíme,
jak na této zemi budeme dále žít.
Všichni to tušíme,
že nás čekají nedobré věci, půjde-li to dál. Že
přijdou další povodně a sucha,
tornáda a bouře. Mnoho z nás, i křesťanů, však jako by strkalo hlavu do písku. Nehlásám v žádném
případě návrat k uctívání přírody nebo nějakých přírodních
božstev. Jsem křesťanka,
a proto chci
přistupovat k přírodě, k tomu
dobrému a krásnému
a nesmírně bohatému
Božímu stvoření, kterému také
někdy ani nerozumím,
s úctou. S úctou a odpovědností, kterou nám Pán Bůh svěřil. Vím, že asi nezměním
množství exhalací, o kterých se rozhoduje ve vládách tohoto světa. Mohu
se však modlit za ty, kdo mají v rukou
moc, aby i oni cítili svou odpovědnost před Bohem za naši zemi. Mohu však dělat
mnoho věcí tak, abych byla k Božímu
stvoření co nejšetrnější. Patří sem
docela obyčejné věci, které může dělat
každý z nás. Tříděný odpad, šetrné používání saponátů, rozumné hospodaření s energií - šetrné topení, neplýtvání vodou a potravinami. (Co
se toho týče - víme
jen, kolik jídla
jde do odpadu z našich restaurací a jídelen? Je to prý
závratné. Asi by se z toho najedly
tisíce lidí. S tím ovšem
souvisí další věci, jako úsporné
vaření doma a veřejné stravování, zaměstnanost žen s malými dětmi a neúcta k domácím
pracím atd...) 2. PODMANIT ZEMI ---------------- Jestliže Pán Bůh
dává člověku k obývání nádhernou
planetu zemi a říká:"Podmaňte ji,"
tak tím rozhodně nemyslí, aby
ji člověk vysál a zahodil jako papír od
bonbónu. Tím by sám přestal žít. Pán Bůh dal člověku zemi s rostlinami a živočichy, aby ji podmanil. Aby na ní vládl jako rozumný zahradník, který se stará o svou zahradu s velikou láskou. Člověk však začal s přírodou zápasit. Vykácel lesy, protože ještě nevěděl, že mu pomáhají dýchat. Vyhubil mnoho zvířat,
protože se mu zdála
nebezpečná. Na zemi hynou
živočišné druhy čím dál větší rychlostí, protože přestávají mít místo a podmínky pro svou
existenci. Mnohým je to
jedno. Slyšela jsem
říkat jednoho -
také mladého - člověka: "No tak nebudou velryby. Co na tom. Vždyť už
vyhynulo tolik zvířat, a nic se nestalo." Jenomže ty
velryby jsou Boží stvoření. A všechno kolem nás.
Pomíchali jsme i živočichy, takže jsme
narušili rovnováhu v přírodě. Potom
musíme zabíjet přemnožená zvířata, abychom se před nimi chránili. A na druhé straně máme velkochovy krav a prasat a slepic, které žijí v otřesných podmínkách
a krmíme je masokostní moučkou, takže
ta zvířata trpí a degenerují a lidé také. O utrpení zvířat na jatkách už ani nemluvě. A
proč? Abychom měli
každý den maso
a vejce a debužírovali. Zcela
zbytečně. Proč mají
mít slepice kratší dny, a snášet více vajec,
než jak to určil Bůh? Abychom
my měli nadbytek. Ubohá slepice nám nikomu nemůže povědět,
jak jí je. A nikomu
si nemohou ty slepice postěžovat, když chcípají ve vedrech v
přeplněných slepičárnách. Možná vám připadá
zbytečné toto připomínat.
Můžeme s tím však souhlasit jako křesťané? Může nám být lhostejný ten němý nářek tvorů, které stvořil také náš Stvořitel? Můžeme si myslet, že to
projde nám, jako lidstvu, beztrestně? Nebudeme jednou souzeni i za tohle
utrpení, které jsme přivodili tvorům, kteří se nemohli bránit? 3. ÚCTA K ŽIVOTU ---------------- Nezapomenu nikdy,
jak kvůli mně umřelo house. Kvůli mé hlouposti. Rodiče si pořídili dvě housata a já jsem je předčasně dávala
do umyvadla s vodou, aby plavala. Chudáci, nikdy nezapomenu, jak
klopili hlavičky a jak jim byla zima. To jedno to nepřežilo. Do dneška
je mi to líto. Někdo by řekl: "No, o jedno house." Jenže já jsem mu způsobila utrpení. O to jde. Pán
Bůh nám dal rostliny i živočichy, abychom je podmanili, tedy
abychom je i rozumně užívali, ne však
abychom je trápili. Bůh nás stvořil ke svému obrazu. Dal nám rozum a cit,
abychom dovedli soucítit i s
jeho stvořením a rozumně se o něj starali. Mám dokonce výčitky
svědomí, když nezaleju anebo
přeleju květiny, takže zahynou. Jestliže jsem
je uvěznila v
květináči, pak za ně nesu odpovědnost. Ony
mi mou péči vracejí potěšením, které z
nich mám. Jednou mi jedna žena vyprávěla, že nechtěla pít v práci víno,
a tak ho nalila na kytku v
květináči. A se smíchem dodala: "Jestli ta kytka chcípla, to nevím." A ve mně zatrnulo. Možná to někomu
přijde pošetilé, ale takto vnímám Boží stvoření, onu "úctu k životu," jak to nazval A. Schweitzer. A
patří k tomu i zabíjení pavouků a komárů a much. Někdy je nutné. Mohli
bychom jít až k blechám a roztočům a bakteriím. Někteří buddhisté prý
nosí roušku na tváři, aby nevdechovali bakterie a tak zbytečně nezabíjeli.
To asi dělat nebudeme. Jde o to, abychom vždy dokázali být těmi
moudrými zahradníky, šafáři, jak říkají Kraličtí. Nejde o uctívání
přírody a klanění se jí, ale o úctu k životu, o úctu k tomu, co Pán
Bůh stvořil. On nám propůjčil určité pravomoci, abychom z té země,
kterou nám svěřil, udělali krásnou zahradu. Aby to nebyla ani jen
divočina, ale ani jen pustina, v jakou se již proměnila na mnoha
místech. Nemohu nevzpomenout
ani na toho legendárního svatého
Františka z Assisi, který se dorozumíval s ptáky a
zkrotil vzteklého vlka. Je možné přátelit se i s dravou zvěří. Člověk je schopen si
podmanit i ryby a ptáky a tygry a velryby a vlky. Konečnou harmonii
čekáme všichni až při obnově všeho
stvoření, které nám Bůh
zaslíbil. To ovšem
neznamená, že bychom nad naším současným světem měli
zlámat hůl a
čekat až na obnovu. To Boží pověření k dobrému
šafářství, k dobrému hospodaření,
to stále trvá. Jsme stvořeni k Božímu obrazu a jako
příklad máme před očima Pána Ježíše Krista,
který nám ukázal, jaká má
být naše cesta. Že je to cesta trpělivé
služby, cesta oběti, která nečeká na oslavu.
Cesta lásky k celému Božímu
stvoření, cesta soucitu. Cesta, která pomáhá všem, kdo trpí. Kéž nás
Duch svatý osvítí a neustále znovu osvěcuje, abychom setrvali v lásce a úctě k Božímu stvoření. Kéž nám Duch svatý dává sílu pracovat tak, aby
se mírnila bolest jeho stvoření, aby nastávala harmonie a povstával život. Amen. Modleme se: Pane Bože, jak úžasně jsi všechno stvořil! Věříme,
že jsi daroval nám, lidem, krásný svět. My jsme ho však tolik
poničili, že nám tu často krásně není. Prosíme, Bože, pro Ježíše Krista,
odpusť nám naši vinu! Smiluj se nad námi, lidmi, a dej nám všem moudrost,
pokoru a touhu po nápravě všech věcí. Kéž se my i všichni lidé
obrátíme k Tobě, aby se zahojily rány Tvého stvoření! Vyhlížíme nové nebe
a novou zemi. Dej, ať ji už nyní umíme tvořit z toho, cos nám
svěřil. Neponechej nás v netečnosti, lhostejnosti vůči lidem, zvířatům
a rostlinám, vůči vodě a vzduchu, vůči vesmíru. Pane, smiluj se
nad námi, smiluj se nad vším, co jsi stvořil. Ty jsi přece dobrý
Bůh, jsi plný slitování. Děkujeme Ti. Amen. Písně: 19, 438, 549, 613, 623 Poslání: Máme pevnou důvěru v Božího Syna, že nás slyší,
kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší,
kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od
něho. (2.J 5,14n) |