Petr Turecký

Genesis 1:26  I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."

27  Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

28  A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."

29  Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

30  Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.

31  Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

Kázání

Bůh stvořil člověka. Už v tomto oznámení je ukryta naděje. Hluboká biblická naděje.

Člověk je stvořen šestého dne, dne, kdy Bůh stvořil také rozmanité druhy živočichů. V této zprávě o stvoření není řečeno, jak učinil živá zvířata. Z jaké látky. O tom hovoří až následující kapitola. Zde je vše soustředěno na moc Boží. Na vztah stvoření k Bohu. Není zde napsáno – a vytvořil Bůh. Je zde uvedeno – a řekl Bůh.

Důraz je kladen na moc Božího slova. Stvoření pochází z Božího slova.

Jak také můžeme chápat takovou úzkou spojitost slova a činu? Kdyby autorovi textu záleželo na popisu – jakým způsobem Bůh tvoří – jistě by se pokusil popsat tento způsob. Hospodin však tvoří slovem – tedy můžeme chápat – záměrem. Úmyslem. Povoláním.

Co to je takový záměr? (záměr znamená něco, co nemusí být hotovo, co má vnitřní energii k naplnění – vzpomeňme třeba na zrno hořčičné, na semeno vůbec. Záměrem vloženým do semena je – aby bylo stromem, neslo ovoce, neslo dobrý užitek). Božím záměrem je, aby na zemi byl život. Aby tento život nejen žil, ale aby něco vyjadřoval – někam spěl.

Kam? Ať panuje člověk jako Hospodin, ať napodobuje Hospodina.

Pátého dne vzniká život, Božím záměrem vzniká kromě různých zvířat také člověk. Člověk má zvláštní postavení – nějakým způsobem je podoben Bohu. Hned za touto větou čteme, že člověk má panovat nad ostatními zvířaty a nad celou zemí. Jestliže již začátek oddílu není zaměřen na popis – jak vznikl člověk – pak i zde – když čteme o podobě člověka s Bohem, nejde o popis podobnosti s Bohem na fyzické rovině.

Člověk byl stvořen s určitým záměrem. Je k něčemu povolán. Je povolán panovat. Jak si toto panování máme představit?  Ten, kdo nám ukazuje, co znamená panovat – je samotný Hospodin. To je převelice náročný úkol. Člověk je vlastně zástupcem Božím na zemi, jako jsou podobně - hvězdy ustanoveny k panování nad dnem a nocí. Hvězdy tak také svým zvláštním způsobem zastupují Panovníka. Tento vztah vyjadřuje i žalmista: Ž 8: 5nn (Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?6  Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.7  Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:8  všechen brav a skot a také polní zvířata).

Náročný úkol člověka je tu vyjádřen jakýmsi Božským dekretem – zvláštním požehnáním: v. 28  A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.")

Jak panuje Hospodin? Ujímá se bezbranných, nabízí lásku, svobodu, je spravedlivý, je spásou – uzdravuje, vytahuje, vyvádí člověka z moci zla, hříchu, uzdravuje jeho srdce. I člověk může druhému přinášet uzdravení, může druhému pomáhat z temných vod. V žádném případě tedy neznamená být mocný na úkor druhého.

Jak má vypadat lidské panování velmi jasně ukazuje i autor listu Koloským, snad žák apoštola Pavla: Koloským 3, ⁸ Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.

⁹ Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky

¹⁰ a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.

¹¹ Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus.

A jako znamení obrácení, dobré vlády, dobrého panování uvádí:

¹² Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.

¹³ Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.

Zde bychom se jako křesťané měli zamyslet, nakolik sami naplňujeme tuto výzvu. Jako křesťané – jsme zvěstovatelé tohoto vztahu ke všemu živému?

Každý za sebe ať si odpoví na tuto otázku.

Bůh stvořil zemi, život, člověka s určitým záměrem. Jedinečný příklad tohoto naplnění – tak, jak má vypadat život člověka – je nám dán v JK. V mnoha příbězích, podobenstvích, které Ježíš říká svým učedníkům je zmínka o polním kvítí, obilí, stromech, ptácích. Vystupují tu jako ti, kteří svědčí nějakým významným způsobem o Bohu. O vztahu k Bohu. Mají člověku ukazovat, co je důležité, čím hlavně se zabývat. 

Tento dobrý vztah k ostatním, ale také k nám samotným se potom odráží i na ostatních živých tvorech.

Toto vyznání se ovšem přenáší i na zemi jako živý celek. Země s námi nese všechnu naši bolest, zlost, i radost. Veškerý život s námi může radostně očekávat .... viz Pavel - Římanům 8:18  Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. 19  Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. 20  Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, 21  že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. 22  Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. 23  A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. 24  Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 25  Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

Země je zvláštním způsobem spjatá s konáním člověka. Tak se přímo odráží naše vnitřní rozpoložení i v přírodě. Člověk nese zodpovědnost za zemi, která mu takto byla svěřena. Že toho není téměř schopen se ukazuje zejména v poslední době příliš často.

Ovšem i z historie známe civilizace, které tím, že si například vykácely lesy, přišly o úrodnou půdu, o vodu.

Apokalyptické motivy tak přímo vypovídají o duchovním stavu člověka. Čím je na tom člověk ve svém vztahu – či odpadnutí od Boha hůř – tím hůř se chová i k ostatnímu životu. Vždyť správný vztah k Bohu lze měřit vztahem k člověku, k bližnímu. Za našeho bližního můžeme považovat i život obecně. Bůh ustanovil, nejen jak se máme chovat ke druhému člověku, ale také jak se máme chovat ke všemu živému.

Utrpení země je jakoby osudově spojeno s utrpením člověka. Evangelista Marek říká: 13:8 ⁸ Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. Můžeme také říci: čím dál je srdce lidské od Hospodina, tím strašlivější následky to sebou nese.

Příčiny špatné vlády nad světem: Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.

Mnoho z nás zná pocit, když například po dlouhé nemoci vyjde znovu ven a vidí slunce, stromy, pohyb živých listů – pociťuje vděčnost, vidí přírodu jako nezasloužený dar, příroda je najednou nějak hezčí. Stav duchovního rozpoložení tak způsobuje rozradostnění a prosvětlení světa venku. Není to jen psychologický klam. Člověk je tělesně svým vnitřním ustrojením stejné podstaty jako příroda, země, která mu je svěřena pro opatrování.

Představme si naopak situaci, kdyby byl Bůh Izraele vnímán jako nespravedlivý nevypočitatelný brutální tyran – kdybychom za něj dosadili třeba „neviditelnou ruku trhu“ – abychom nemuseli chodit až k dávným božstvům národů kolem Izraele.

Svět a člověk, jemuž vládne něco takového je opravdu těžce zkoušený, temný. A bohužel není jen smyšlený. Prosme, abychom mohli bojovat proti takovým pojetím světa, proti takovým ideologiím.

Naděje spočívá v jistotě, že země a život nejsou jen spjaty s člověkem, s lidskými ideologiemi, ale především s Bohem. Že Hospodin zasahuje do našeho světa.

Bůh nás stvořil, a tvoří – podporuje nás svým oživujícím duchem, přímo nutí život k tomu, aby byl – aby se rozvíjel. Bůh má zájem na tom, abychom naplňovali život. Aby se rozvíjel ke Kristu.

Každé dílo nese zvláštní pečeť svého autora, tvůrce.

Jako naději do dalších dní se vezměme sebou jistotu, že i my neseme zvláštní Boží znamení, každý z nás jej nese. Onu neopakovatelnou pečeť života, onen neopakovatelný Boží záměr. Poslechněme, jak jej vyjádřil autor listu Efezským:

Efezským 1:3

5  Bůh nás Ve své lásce předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny

6  a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

7  V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost,

8  kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti,

9  když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal,

10  že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

 Amen

◄