Komise pro otázky životního prostředí při SR ČCE

Komise pro otázky životního prostředí při SR ČCE

Dny vděčnosti za stvoření – září a říjen

Proč zveme ke konání dnů vděčnosti za stvoření

Máme co jíst. To není samozřejmostí. Samozřejmostí není ani to, že se máme čím odívat, že máme střechu nad hlavou. A těch nesamozřejmostí je daleko více. To, že máme pitnou vodu, můžeme dýchat. Máme kolem sebe lidi, s nimiž se můžeme sdílet, s nimiž si můžeme navzájem pomáhat a spolu se radovat. Můžeme vnímat krásu přírody, krásu vesmíru. A vůbec není samozřejmé, že svět se vším, co na něm je, vykazuje značnou stabilitu, že v něm fungují vynikající mechanismy, které tuto stabilitu zajišťují. To vše je důvod k vděčnosti – k vděčnosti Stvořiteli za celé stvoření.

Vděčnost znamená více než určité konstatování. Skutečná vděčnost ovlivňuje postoje, myšlení a jednání. Víme, že celé stvoření je funkčním celkem, k němuž my, lidé, patříme a který můžeme – zevnitř – ovlivňovat. A to také činíme, avšak žel, že z větší části destruktivně. Spotřebováváme více, než je země s to obnovovat, produkujeme více odpadů, než je země s to absorbovat. Je v možnostech člověka narušit onen zmíněný úžasný stabilitu zajišťující mechanismus Země. Vděčnost za stvoření znamená postavit se vědomě proti tomuto počínání a působit konstruktivně: o stvoření pečovat a vzdělávat je.

Co to však konkrétně znamená? Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. A protože se týká Božího díla, nemůže nechat Boží lid netečným. Je to důležité téma pro církev. Velice záleží na našem postoji a jednání. Záleží na něm stále. Přesto však je dobré si tyto skutečnosti při určitých příležitostech zdůraznit. Evropská křesťanská environmentální síť každoročně vyzývá církve ke konání dnů vděčnosti za stvoření, a to v průběhu září a října. Toto období začíná 1. zářím, které je v pravoslavných církvích "dnem vděčnosti za veliký dar stvoření a proseb za jeho zachování a obnovu", zahrnuje svátek sv. Františka, muže, který předběhl svou dobu o více než osm set let tím, že si už tehdy uvědomoval ohromnou hodnotu Božího stvoření jako celku, a leží v něm i ty neděle, kdy se v evangelických sborech slavívá díkůvzdání za úrodu. Ekologická sekce České křesťanské akademie se od r. 2000 k této iniciativě Evropské křesťanské environmentální sítě připojuje a spolu s Ekumenickou radou církví a s Mezinárodním ekumenickým společenstvím vyzývá farní společenství, sbory, náboženské obce, kroužky křesťanské mládeže a další formální i neformální skupiny křesťanů, aby v tomto období pořádaly různé akce vyjadřující vděčnost za stvoření. Může jít o děkovné bohoslužby, mohou to být tematicky zaměřená modlitební shromáždění. Lze konat diskusní a meditační setkání věnovaná našemu vztahu k přírodě a k stvoření jako celku. Užitečné jsou přírodovědně vzdělávací besedy. A rozhodně stojí za to zamýšlet se nad konkrétními náměty, např. nad omezením cest auty, úsporou energie k vytápění, omezením odpadu a jeho co nejširší recyklací.

Dny vděčnosti za stvoření mohou inspirovat i k společnému hledání cest, jak se postavit proti projevům kultu novodobého Baala – mamonu. Ty v naprosté většině poškozují nebo dokonce ničí Boží stvořitelské dílo. Prohloubení společenství může posloužit organizování konkrétních ochranářských akcí v terénu či účast při nich. Vznikají tak příležitosti pro setkání s lidmi, kteří v církvi nežijí, za křesťany se třeba nepovažují, avšak pracují ve prospěch Božího díla. Člověku je svěřen úkol o Boží stvoření pečovat. Nejde o úkol malý, a současné problémy ukazují, že jeho plnění zůstáváme mnoho dlužni. Je třeba, aby všichni, kdo si tuto skutečnost uvědomují, ať se za křesťany považují či nikoli, ať patří k některé církvi či nikoli, svorně toto poslání uskutečňovali. K vděčnosti za stvoření patří i vděčnost za všechny – v duchu sv. Františka řekněme – sestry a bratry, kdo se pro stvoření angažují.

RNDr. Jiří Nečas

◄