Den Země - doprava

Jiří Nečas

Žalm 1.1,2: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

Ex. 20.1-17: Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.  Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš.  Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."

Mk.12.28-31: Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."

Milé sestry, milí bratří,

dnes si v kázání připomeneme Den země, který připadá na 22. duben. ES ČKA se letos (2005) chce věnovat dopadu dopravy na planetu Zemi. Slovo "doprava" bychom asi sotva nalezli v nějaké biblické konkordanci. Přesto i sem má Bible mnoho co povědět.

Četli jsme dva známé a velice důležité oddíly z Písma: Desatero Božích přikázání ze Starého Zákona a Přikázání lásky ze Zákona Nového. Desatero je v Pěti knihách Mojžíšových - v Zákoně či Tóře zapsáno celé dokonce na dvou místech. V původním biblickém textu není do jednotlivých přikázání členěno. První část se týká především vztahu člověka k Bohu a druhá jeho vztahu k druhému člověku. V souladu s biblickým líčením bývá zobrazováno na dvou deskách. Přikázání jsou formulována ve druhé osobě singuláru. Ta vyjadřuje, že se tato slova týkají osobně každého člověka, že člověk je za své jednání osobně odpovědný. Avšak v přikázáních druhé desky jde o vztahy mezi lidmi, o jednání člověka vůči druhému člověku. Člověk není na světě sám, přichází do kontaktu s druhými lidmi, musí brát na ně ohled, je na nich do značné míry závislý. Ty nejvzácnější Boží dary - vzduch, voda, úrodná půda, zdroje energie - jsou určeny ke sdílení s druhými lidmi. Hospodinu záleží nejen na jednotlivcích, nýbrž i na celku, jímž ve Starém Zákoně je především Izraelský národ.

V době vydání Mojžíšova zákona byl svět jiný než dnes. Lidí na světě od té doby mnohonásobně přibylo a nebývale se zvětšily technické možnosti člověka. Tím dochází k růstu vzájemné závislosti lidí a provázanosti celé lidské společnosti, dnes ústící do globalizace či mondializace. Už proto na jednání jednoho vůči druhému záleží dnes ještě více než dříve. Avšak ono tvrzení, že svět je dnes jiný než v době Mojžíšově, se týká dokonce daleko hlubší, skutečně kvalitativní změny, která byla manifestována před dvěma tisíciletími v Zemi, kterou Hospodin dal lidu Staré smlouvy. Tak Bůh miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Předmětem Božího zájmu není jen izraelský národ, nýbrž celý svět, celý kosmos, a tedy speciálně i všichni lidé. Celému světu patří slova 1. žalmu: Blahoslavený ten muž, který nechodí po radě bezbožných, na cestě hříšníků nestojí a na stolici posměvačů nesedá, nýbrž v Zákoně Hospodinově je líbost jeho; v zákoně Hospodinově přemýšlí dnem i nocí.

Mysleme na tato žalmistova slova, když teď připomenu známý Hardinův modelový příklad tragédie společného: V obci žije deset rodin, z nichž každá má jednu ovci; ovce se pasou na obecní louce, která jim bohatě stačí - je zřejmé, že jedna či dvě ovce navíc by se tam také ještě uživily. To si všichni uvědomí a všichni, tedy každá z rodin, si řeknou "pro mou další ovci by tu bylo pastvy dost" a tu další ovci si pořídí. Pro dvacet ovcí pastva nestačí, ovce strádají, až nakonec uhynou, a tak všechny rodiny ztratí důležitý zdroj obživy. Sobecké, byť zdánlivě z pohledu každého zúčastněného zcela nevinné počínání, nakonec ublížilo všem.

Někomu může připadat tento modelový příklad až příliš umělý. Avšak i když se všeobecně ví o nebezpečném růstu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, i když je zcela zřejmé, jak auta dusí život ve městech, i když jsme svědky toho, jak růst silniční a dálniční sítě vede k trestuhodnému ničení životodárné půdy, nemálo je těch, kteří si řeknou "to moje auto už nehraje roli", "ta jedna moje cesta autem se už ztratí" - a ona je jedna, a zas jedna, zas jedna,... - a z výjimky se stane pravidlo. A aut je v provozu více a více - je to dokonce ještě horší než s Hardinovými ovcemi; tam totiž občané aspoň vedli své sobecké úvahy v době, když ještě prostor byl.

Provázanost v lidské společnosti se v dopravě ukazuje velice výrazně. Hromadná doprava, zvláště kolejová, je přírodě mnohem příznivější než individuální automobilismus. Jenže znamená umět trochu slevit z bezohledného individualismu, umět přizpůsobit se druhým lidem. Individuální odpovědnost znamená řešit věci společně, být ochoten ke konsensu a ke kompromisu a cílevědomě je hledat. Zemi dostáváme do užívání. Boží dary máme jako lidé vzájemně sdílet. Nelze si počínat tak, jako by druhých nebylo. To, jak moc a jakým způsobem se my - lidé západní civilizace na přelomu 2. a 3. tisíciletí - přemisťujeme, to, jak neúměrné máme nároky na přepravu zboží, je projevem hrubé síly a nikoli lásky; je to projevem otupělosti a nikoli neustálého uvažování o zákoně Hospodinově.

Asi teď leckoho napadá, zda pro svět, pro lidstvo a přírodu by mohlo něco znamenat, kdybychom my, kdo se k Hospodinu a Jeho přikázáním hlásíme, změnili v tomto smyslu svou praxi a při plánování svých cest i při pořizování předmětů byli v co největší míře ohleduplní k celému stvoření - k přírodě i k lidem. Vždyť je nás tak malé hrstka! Pán Ježíš však říká "Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království" (Lk.12.32). Pro své učedníky má důležité poslání: Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa (Mt.5.13a,14a). Jeho oběť se týká všech a všeho. Je dokladem toho, že Bohu na jeho stvoření, na světě, na kosmu opravdu záleží. Součástí přemýšlení o Jeho zákoně je k životní praxi orientované přemýšlení o tom, zda svým počínáním neomezujeme druhé lidi, zda nepůsobíme újmu Jeho stvořitelskému dílu. To se týká i našeho způsobu a rozsahu dopravy.

Bohu na stvoření záleží. A je to On, a nikoli my lidé, kdo má poslední slovo. My jsme povoláni plnit jeho vůli. Máme jeho přikázání přijímat s plnou odpovědností, jak vyjadřuje ona druhá osoba singuláru, v níž jsou vyjádřena. Máme přemýšlet o Jeho zákoně, máme rozvažovat, jak jej naplňovat v dnešním světě. Boží zákon usměrňuje člověka ke způsobu života, který je v souladu s potřebami a možnostmi celého stvoření, k životu plnému, bohatému, odpovídajícímu místu člověka uvnitř Božího stvořitelského díla.

V Mojžíšových knihách, v Tóře je zapsáno mnohem více pokynů, příkazů a doporučení než Desatero. Mezi nimi se téměř ztrácejí slova, která pak Pán Ježíš zdůrazňuje jako základ Zákona i Proroků. Druhé desce Zákona odpovídá jejich druhá část: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Tedy také: budeš s bližními, s druhými lidmi, plně sdílet Boží dary. Vesničané z Hardinova příkladu se se svými bližními sdílet nechtěli. Špatně dopadli. Dnešní člověk pyšně či bezmyšlenkovitě jede, kam nemusí, použije auto, když nemusí; na vzácné Boží dary, jako je životu příznivé složení atmosféry, úrodná zem, prostor k pohybu atd., nemyslí. Velice se podobá protagonistům Hardinova příběhu. Ti špatně dopadli... To je varování.

Z celého Ježíšova učení je patrno, že Jeho dvě přikázání lásky spolu hluboce souvisejí: lásku k Bohu a lásku k člověku - bližnímu nelze od sebe oddělit. A odpovídaje Král, dí jim: "Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili. ... Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili", čteme v Jeho podobenství o Posledním soudu (Mt.25.40,45).

Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly (Mk.12.30). Milovat Boha, to vyžaduje celého člověka. I mysl a sílu. Je třeba přemýšlet, hledat, angažovat se pro dobro a usilovat o dobro celého stvoření. Proto nás Stvořitel vybavil schopnostmi vnímat, myslet a jednat. To se týká i zcela konkrétních věcí, tedy i dopravy a jejího začlenění do životního stylu. Pasivita, lhostejnost, bezmyšlenkovité jednání a napodobování druhých - to není řešení. Bůh stvořil člověka k svému obrazu. Chce, aby člověk činil dobro. A - navzdory lidskému hříchu - Mu stále na stvoření záleží. Proto poslal na svět, mezi stvoření, Svého Syna. Tak Bůh miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J.3.16). A my jsme zváni, abychom šli Jeho cestou. Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a já vám odpočinutí dám, říká náš Pán (Mt.11.28,29).

A apoštol Petr píše: "K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích." (1.Pt.2.21). A cesta v Ježíšových šlépějích se může a má projevit i v tak nenáboženské oblasti, jakou je doprava.

1.Tes.5.16-24,28: Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Bratří, modlete se i vy za nás! Pozdravte všecky bratry svatým políbením. Zavazuji vás v Pánu, abyste tento list dali přečíst všem bratřím. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi. (Amen.)

Klíčová slova: odpovědnost, sdílení, doprava, následování

◄