|
Tomáš Trusina Genesis 1,20-22 Vl, Bn 23.10.05 In: Říkejte mezi pronárody:
Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic
jím neotřese. On povede při národů podle práva. Nebesa se
zaradují, rozjásá se země, moře i s
tím, co je v něm, se rozburácí. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese vstříc Hospodinu, že
přichází, že přichází soudit zemi. On
bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. (Ž 96,10- 13) Píseň 219 Modlitba Připojujeme
se nyní Pane ke všem, kdo ti dnes
vzdávají chválu. S úžasem i vděčností
si uvědomujeme: Co jsme vlastně zač, že smíme žít ve tvém světě, uprostřed
tvého stvoření, přijímat dary, jež ty
vytváříš a připravuješ? Tolikrát
se my lidé tváříme jako jediný střed a
cíl. Přestože jsme jen stvoření,
mlčíme o stvořiteli. Ale my
nechceme mlčet. Nahlas děkujeme,
vyslovujeme úžas a bázeň, nahlas se
přiznáváme k velikému očekávání: Jsme tu díky tvému zavolání, jako shromáždění kolem
tvého slova. A tak dej zaznít slovům a
písničkám o tom, že jednáš, tvoříš
víru, že (i nás) překvapuješ,
rozveseluješ, zahanbuješ, že nás svým
slovem formuješ. Vše, co
od tebe čekáme, vkládáme do modlitby,
k níž nás pozval Ježíš Kristus: Otče
náš... Píseň s dětmi Neskládejte EZD 632 1. čtení Iz 51,9-16 Píseň 407 kázání Píseň NP 31,1-5 Žijem tady Ohlášení Píseň NP 32 (Rok za rokem) Přímluvy Poslání Ř 8,35-39 Požehnání Bůh
naděje nechť vás naplní veškerou radostí a
pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí DS. Amen Píseň 72,7 Milé
sestry a milí bratři, občas
potkáte člověka či slyšíte názor, že
víra je především od toho, aby nám umožnila ztišení, oddych - nebo rovnou únik z každodenního hemžení uprostřed lidského mraveniště. A tak
jsme si možná přišli oddechnout,
odpočinout, zameditovat v ústraní, tichu a klidu, jakémsi ustrnutí či nehybnosti- - jenže -
otevřete bibli - a ono se to tam hned
na první stránce hemží o stošest. Hospodin
rozkáže - a vody i vzduch se začnou plnit nejroztodivnějšími potvůrkami, které se
bez ustání hemží, plavou, poletují sem
a tam. To, čím
se v bibli živí tvorové, neboli živé
duše, liší od stromů, kytek či travnatých porostů - to je schopnost pohybu.
Schopnost přemísťovat se samostatně z
místa na místo. Mobilita. - když
byla čtvrtý den stvořena časomíra -
slunce a měsíc - a s ní čas - může teď
přijít na řadu pohyb - slovo
Tvůrce tvoří POHYB. Tvoří tvory, kteří
se hýbou: a nejprve plácají ploutvemi
či se vznešeně vlní ve vodách a mávají či třepotají křídly pod krásnou modrou
oblohou. - všichni
tihle hemživci a plazivci a plavci i
létavci a poletuchy - se nevyrojili z nebe ani z moře jaksi sami od sebe - ale vyrojilo je -
slovo Hospodinovo. Neboť slovo
Hospodinovo je především Slovo, které
umožňuje pohyb: - kdysi,
na počátku, rozpohybovalo starého
Abrahama k cestě do zaslíbené země. Izraeli umožnilo pohyb z otrocké nehybnosti a spoutanosti do zaslíbené země. - když
zazní slovo Hospodinovo, tak tě uvádí na
cestu, tvoří příběh plný pohybu. - tohle
Izraelci ve svých lepších dnech
vyznávali a takhle Hospodinu věřili - teď si
v babylonském zajetí připadají zase
ochromení, uhranuti, neschopni pohybu -
a navíc nedokážou sami od sebe věřit, že by se Hospodin ještě na nějaký pohyb zmohl. - a proto
v páté sloce písničky stvoření zní
právě slovo, které znova vytváří pohyb. - ať se
to ve vodě i mezi zemí a nebem plazí,
hemží, rojí a rychle množí - ať se to hýbe živými tvory. A slovo
se stalo pohybem: pohybem rozmanitým.
Pohybem kaprů i pohybem štik. Pohybem
delfínů i pohybem žraloka. Pohybem
orla, který visí ve vzduchu, aniž mávne křídly - i pohybem ledňáčka. Pohybem
vážky i pohybem ováda. -
důležitá je ta rozmanitost -
nepředstavitelně marnotratné množství
nejrůznějších potvůrek, které dovádějí v moři, plavou v hejnech i samy, malé i
veliké, viditelné i skryté, dovádějí,
krmí se, a taky navzájem požírají... - Slovo
Hospodinovo nevytváří jednostejnou
šedivou, nudnou realitu - zástup dusající stejným krokem - davy, ženoucí se pro
jedno zlevněné zboží do jednoho
supermarketu... - slovo
Hospodinovo netvoří jen makrely a
tuňáky, aby bylo z čeho vyrábět filé a
konzervy - ale přebohaté množství životem překypujících tvorů - tohle
vůbec smíte od slova - poznamenává
jakoby na okraj skladatel písničky o
stvoření - že vytváří skutečnost
mnohotvárnou, mnohotvárnou nad očekávání, nad každou představivost. -
pozorného posluchače přitom zarazí, že
jako jediný konkrétní vodní hemživec či plazivec je jmenován - drak! Kraličtí překládají “velryb” - ale je to drak. Ejhle,
bible patří do pohádek! chce se nám
volat... - ale
tenhle drak není ani pohádková
příšera, která čeká na svého prince - ani
žádná podobná pradávná potvora. - ten
drak tu zastupuje velmocenskou
politiku. Překvapuje to a má překvapit - jak kdybyste v přírodopise otočili stránku
a najednou vám tu vyprávěli o Stalinovi
či Hitlerovi. (nebo o Husákovi či
Brežněvovi, abychom nechodili tak
daleko) Drak, či
had - to je biblická zkratka pro
obludnosti, které páchají velmoci - - zvláště
pak když uvěří své velikosti,
propadnou pýše, že nad ně není a “urvou se z řetězu”. Draka -
hada - nosil na čelence egyptský
farao; A prorok Ezechiel - jeden z proroků, jejichž slovo Izraelcům v Babyloně
umožnilo najít půdu pod nohama i nebe
nad hlavou - -
Ezechiel faraonovi vyřizuje: Toto praví Panovník Hospodin: Jsem proti tobě, faraóne, králi egyptský, ohromný draku, který odpočíváš uprostřed svých
toků a říkáš: »Ta řeka (božský Nil) je
má, já jsem si ji udělal.« Vetknu do tvých čelistí háky ... vytáhnu tě z tvých toků (Ez 29,3n) A při
prvním čtení jsme slyšeli, jak Izaiáš volá: Probuď se, probuď, oděj se mocí, Hospodinova paže! Probuď se jako za dnů dávnověku,
za dávných pokolení! Což právě ty jsi
neskolila obludu, neproklála draka? Když
prorok vzývá Hospodina k akci, když
vzývá akční drakobijskou paži Hospodinovu - tak vlastně
s novou důvěrou a silou dosvědčuje: - k
svobodě je sice dlouhé putování, - tolik
různých pout, tolik závor v cestě brání - ale on je náš Bůh i dnes umí rozlomit... Ale
vzápětí ta izaiášovská píseň - oslavující
Hospodina jak “drakobijce” - vyústí do slov, která až s mateřskou něhou ujišťují: “Já, já
jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna, který je
jak tráva? - Zapomínáš na Hospodina,
který tě (lid víry) stvořil, který roztáhl nebesa a položil základy země. Proč máš neustále, po
celé dny, strach ze vzteku
utiskovatele, který ti chystal zkázu?
Kde je ten utiskovatel i se svým
vztekem?” -
pohleďte, zve Boží lid pátá sloka
písničky stvoření: - ani
takové obludy, jako je babylonský
velkokrál, nemají svou moc a vládu na věčné časy. - víte,
že si o sobě hrozně moc myslí, jak
jsou nepřekonatelné, nepřemožitelné - ale on
i tyhle draky na počátku stvořil
Tvůrce nebe a země - - stvořil
je jako takové pořádně velké potvůrky
vedle dalších tvorů... kterými se
začaly plnit moře a další vody... - jsou to
jenom stvoření - a tak už se jich
tolik nebojte. Nepřipadejte si před nimi jak bezvýznamné nicky. Raději se bojte
Hospodina. Opravdu vážně berte jeho
činy - jeho rozhodnutí pro svobodu a
naději. Nezapomínejte
na toho, který vás a vše žití utváří
svým slovem - aby to bylo žití vskutku
nadějné, žití víry a vděčnosti - žití dobré Přidejte
se k písničce o dobrém Bohu - abyste i
v totálně nedobré, zlé a bezvýchodné
životní konstelaci našli oporu,
perspektivu - abyste rozhýbali svou
podivnou, bolavou nehybnost.... A Bůh
viděl, že hemžení a poletování těchhle
nových tvorů je dobré - a přidal své
POŽEHNÁNÍ. Požehnání
- to je totiž slovo, které umožňuje
trvale žít - a udržet v tom životě trvalou kvalitu. Požehnání
především připomíná: -
produkce a RE-PRODUKCE živých tvorů
(včetně člověka) není jakási zakódovaná danost - -
produkce a reprodukce - tedy pokračování
života - seriál, příběh, dějiny - to je možné jen díky “požehnání” samotného
Tvůrce. - vůbec
to není samozřejmost, že svět zaplňují
další a další pokolení podvodních a
nebeských a dalších tvorů. Nepropadejte
povrchnímu domnění, že třebas ty
makrely a tuňáky nejde z moře vylovit
- že se budou pořád vesele množit,
protože to je tak v přírodě přece zařízené. To
množení není samozřejmost. To množení
je darovaná, přidaná možnost - od Tvůrce. Není to nic, čím by disponovalo samo stvoření. -
POŽEHNÁNÍ - umožňuje, aby se Boží
dobrota, dobrota Božího rozhodnutí, stala příběhem, který trvá - který má svůj cíl. -
požehnání podtrhuje - stvoření není
jakousi momentální choutkou stvořitele - když
jeho slovo vytváří dobrý pohyb, dobrý
život - stojí stvořitel o to, aby tahle dobrota vydržela. Aby nedegenerovala,
ale vytrvala. Požehnání
přislibuje - mám na tom vašem hemžení
a plachtění bytostný zájem. Chci, aby
se mi to líbilo pořád. Aby to zůstalo
dobré - a aby to směřovalo k dobrému cíli. Pro ten
cíl ovšem bude ještě něco potřeba. - bude
potřeba ukazatele, Božího obrazu na
zemi. - však také pátý den není žádný pátek, kdy už všichni myslí na odpočinek.
Ještě nekončí Stvořitelův pracovní
týden. Ještě se
ukáže, kam to všechno směřuje. Ale my už
teď můžeme vděčně poslouchat a s
důvěrou očekávat slovo, které takovéhle věci tvoří - a které s takovou důvěrou
umožňuje rozhlížet se po našem světě.
Amen. |