Tomáš Trusina

Genesis 1,24-31 Vl, Bn 13.11.2005

In: Jak mnozí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všecky jsi je moudře učinil, plná jest země tvorů tvých. Všecko to na tebe očekává, abys jim dával pokrm časem svým. Když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. Amen. (Ž 104)

Píseň 618

Modlitba

Hospodine, Učiniteli náš a Pane, ty dosud konáš své nádherné dílo. Sytíš nás ze svých darů. Příroda rodí, život je možný. Chválíme tě, Pane, za tvé stvoření, uprostřed něhož žijeme, jehož rozmanitosti nedohlédáme, před nímž žasneme a z něhož se znovu a znovu smíme radovat. Chválíme tě pak i za ten dar nejvyšší - lidství! Lidství v nás, v druhých lidech, ve společenství. Chválíme tě za Krista Ježíše, který se stal tvým obrazem, a tak pro nás lidství obnovil, osvětlil a předestřel k následování. V něm čerpáme naději, že i náš život může oslavit tebe, našeho Stvořitele, a nést dobré plody - užitek mnohonásobný. V jeho jménu se společně modlíme: Otče náš...

Píseň s dětmi Neskládejte D 632

1. čtení Dt 4,15-19 Ez 7,10-11.17-22

Píseň NP 31,1-5 (515 A)

kázání

Píseň 549

Ohlášení

Přímluvy 621

Poslání Kol 1,13-15.21-23b

Požehnání

Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí DS. Amen

Píseň 384

 

Milé SaB,

šestého dne se SLOVO STALO ŽIVOTEM NA ZEMI.

V první sloce se Slovo stalo světlem,

ve druhé klenbou, ve třetí dalo pevnou půdu pod nohama a ozelenilo zemi

ve čtvrté se slovo stalo sluncem a měsícem

v páté pohybem - pod nebem a ve vodách

a v šesté sloce slovo stalo životem na zemi.

24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou,... - a že žiješ, to totiž podle skladatele téhle písničky znamená, že dýcháš.

Řekl Bůh: Vydej země duši živou, - a země vydala rozmanité tvory, jejichž společným znakem je, že dýchají.

 

To je význam onoho označení "duše živá". Duší živou jsou v bibli všichni čtvernožci, kteří pobíhají po zemi, plazí se po ní. Divoké nezkrotné bestie, užitková zvířata, skot a brav jakož i hodní domácí mazlíčci.

Znakem jejich žití už není jen pohyb, běh, létání či plazení, ale především DÝCHÁNÍ. Bušící srdce, nadechující a vydechující plíce, koloběh krve.

 

Ani jejich život, ani bušení jejich srdce, ani práce plic a koloběh krve ovšem není nějaký samonosný, nezávislý proces. Život pozemských tvorů není jakási svébytná jiskra - hodná přehnané úcty a přehnaného očekávání.

- co je na tom životě cenného, ba úžasného, je právě to, že byl vyvolán v život, povolán k bytí slovem: slovem Tvůrce, slovem Hospodinovým.

 

A protože, milí pozemští tvorové, je váš život darem Tvůrce - nemusíte ho přiživovat, udržovat při životě tím, že budete obírat o život jiné živoucí duše, jiné živé tvory.

- to je důvod, proč všeliká duše živá - včetně člověka - se má živit pouze ovocem, zeleninou, pastvou, popř. obilím.

 

Poslouchejte, zpívá se tu: poslouchejte pozemští miláčkové, živáčkové, tvorové, potvůrky a bestie:

Všichni bezpochyby chcete žít život, který za něco stojí, život plnohodnotný, rozvinutý do krásy, plodný, život, který má budoucnost

- proč ne, k tomu jste koneckonců stvořeni - ne abyste živořili, ale abyste své žití rozvinuli do krásy - aby bylo krásně dobré a dobře krásné.

- ale k takovému životu se zcela jistě nedostanete tak, že budete obírat o život druhé:

- jejich životem přikrmovat ten svůj

- doslova i v přeneseném slova smyslu jim pít krev, vyssávat je, ubezdušovat.

 

Izraelský písničkář není přitom žádný sentimentální ochránce zvířátek (jakože jinak je třeba si ochránců přírody řádně považovat!):

- on zpívá svou písničku ve světě, který si udržení, zachování a rozvinutí života nedovede představit jinak - než že druhému piju krev - že druhého obírám o život, zastavuji jeho dýchání, bušení jeho srdce, a jeho životodárnou tekutinou posiluji své vlastní žití.

Starověký člověk nezabíjel zvířata proto, že měl chuť na řízek či hamburger -

- ale proto, že věřil: jejich životní míza, síla skrytá v krvi, přechází do mne samého.

Odtud mj. vychází SZní zákaz pojídat maso s krví:

- když už si ty řízky či gulášek chcete dát, tak bez krve. Tedy bez víry, že s bílkovinou přechází do vašeho těla životní síla zabitého zvířete.

 

To, co vypadá jako vegetariánství, tedy zve a dosvědčuje:

Jsi na dně? Na pokraji sil? Máš pocit, že co nevidět vypustíš duši? Sevřel tě život tak, že nemůžeš popadnout dech, že se sotva plazíš?

Neřeš to tak, že se vykořisťovatelsky přisaješ na někoho jiného, že budeš o životní mízu obírat druhé.

Zdroj žití, zachraňující infúzi - nebo rovnou transfúzi - najdeš jinde: když posloucháš slovo Boží.

Tohle slovo tě obživí odpuštěním a nadějí - postaví na nohy - dá sílu jít dál - a ještě navíc dá pravý směr tvým životním zápasům.

Tohle slovo smíš najít jako pramen žití - odtud se napájej - a zjistíš, že se nemusíš přiživovat životní mízou druhých.

 

Jenže tomuhle pozvání jako by žádný z těch pozemských miláčků, živáčků, tvorů, potvůrek a bestií nerozuměl.

Ani jeden nezazpívá "Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi."

 

A tak se po krátké zámlce, dramatické pauze ozve opět stvořitelovo slovo

26 Řekl opět Bůh:

Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho,

UČIŇME - nebo také učiníme - člověka. Tvora z půdy, ze země, který bude obrazem tvůrce, podobenstvím Učinitele. Učiníme člověka.

 

Proč tu najednou slyšíme to množné číslo?

Potřebuje tu božský tvůrce podtrhnut vlastní majestát? My - Bůh?

Bezpochyby ví biblický písničkář, že člověka je třeba hned „na počátku“ vést k pokoře. A tak neškodí, když si právě tady představíme tenhle kontrast:

- poslyš, vládče tvorstva, poslyš člověče - chceš být vládcem, chceš vrýt svůj obraz dnům, - ale ten pravý trůn, trůn lidskosti a pravdy - ten nemáš ve své moci, ten je v nebi. Tam, odkud zaznělo UČINÍME ČLOVĚKA.

- a proto seď na zemi, ta žij, tady se raduj - a nesnaž se dosáhnout na Boží místo, božího panství. To by k ničemu DOBRÉMU nevedlo.

 

Ale tohle říká Kniha příběhů Boha a člověka na mnoha místech srozumitelněji.

Co se tu ozývá, tu Bůh říká takhle, v množném čísle, UČINÍME, či UčIŇME?

Možná nám může napovědět, že všude jinde se UČINÍME, či UčIŇME ozývá z úst Božího lidu:

Když k nim jako čerstvě stvořenému Božímu lidu, otrokům vysvobozeným z Egypta, promlouval Mojžíš, opakovaně slibovali: UČINÍME

Tedy přišel Mojžíš, a vypravoval lidu všecka slova Hospodinova a všecky soudy. I odpověděl všecken lid jedním hlasem, a řekli: Všecka slova, kteráž mluvil Hospodin, učiníme.

Vzav také knihu smlouvy, četl v uších lidu. Kteříž řekli: Cožkoli mluvil Hospodin, učiníme a uposlechneme. (Ex 24,3.)

 

Takhle to slibovali kdysi, na začátku, když s nimi Hospodin začínal.

Jenže Izrael teď, v babylonském zajetí, na ně tvrdě dolehlo, že jsou lid, který slovo Hospodinovo NEUČINIL a NEUPOSLECHL:

- neuposlechli rady k životu, která říkala - neučiníš sobě ani obraz ani zpodobení Boha, nebudeš se ničemu takovému klanět ani to uctívat.

 

Po celé generace a staletí si činili obrazy bohů cizích, uctívali modly, ty pohanské bilboardy a falešné pomníky hojnosti, luxusu a úspěchu.

Klaněli se OBRAZům cizích bohů, naletěli na jejich reklamu, těšili se, jaký jim to přinese prospěch, jaký jim to uctívání obrazů zařídí přepychový život.

Místo toho přitáhla cizí vojska, zplundrovala zemi, ožebračila je a odvlekla do zajetí.

 

A tady je proroci, ti divní svědkové slova Hospodinova učinili rozumět: takhle končí ten, kdo začne spoléhat na sílu pohanských obrazů, na náboženství, které si učiní vlastníma rukama...

Ale nezoufejte nad troskami svých obrazů. Zaposlouchejte se do toho, co tvoří slovo Hospodinovo. Slovo pravdy, která očišťuje a pozvedá k novému životu. Slovo, které TVOŘÍ nový život, nové počátky - i tam, kde člověk rozbil vztah k Bohu a pohřbil všechny naděje:

Poslouchejte, jak zní Boží stvořitelské rozhodnutí:

UČINÍME ČLOVĚKA -

- učiníme pozemšťana, který bude oběma nohama stát na zemi - a přitom bude naším obrazem.

Obrazem UČINITELE.

UČINÍME živého tvora, který se svého UČINITELE bude ptát "Co máme činiti?" a když to uslyší, tak vyzná - "Všecko, což jsi nám rozkázal, učiníme..."

 

A když teď božský Učinitel činí člověka, aby byl obrazem Božím -

- snaží se, jak to jen jde, aby už nesloužil obrazům bohů jiných - obrazům ryb, ptactva a pozemských živočichů.

Proto jim a jejich obrazům nemá sloužit, bohosloužit, modlosloužit - ale má si je PODMANIT má nad PANOVAT:

PANUJTE - nad rybami mořskými - ptactvem nebeským - a vším, co se hýbe na zemi.

Nemusíte se tomu klanět ani tomu sloužit. Nemusíte se klanět obrazům tvorů, kteří pro vás jsou dneska obrazem síly a zítra obrazem zotročení.

Nemusíte skládat naději v obrazy moci a nezlomné síly pozemských tvorů.

Místo toho, vy, potomci takto učiněného lidu - skládejte naději ve slovo Hospodinovo. V příběh naděje.

V příběh Boží věrnosti, který z vás chce učinit společenství věrné Božím záměrům.

 

Apoštol pak k téhle písni proroků dodá:

- a takhle, jako slovo, které stalo činem vysvobození - jako příběh, který vyprošťuje za zajetí obrazů, které jsme si o Bohu sami učinili - takhle smíte naslouchat a věřit příběhu Syna - příběhu Mesiáše Ježíše.

Nežil a nedosvědčoval Boží tvořivou a obnovující blízkost na úkor druhých - raději sám vylil svou krev, dal svůj život.

Proto je právě on tím pravým obrazem Božím. Zpodobením toho, jak na obnově stvoření záleží našemu učiniteli. Obrazem lásky, která stvoření a tvůrce nesmiřuje násilím, ale obětí.

Obrazem, který lidé už nedokážou přelepit svými plakáty ani přemalovat svými barvičkami....

Amen.

 

◄