Petr Pivoňka

1.Mojžíšova 1,26-28

Milí bratři a sestry,

pokračujeme dnes v uvažováním nad podivuhodným, velkorysým Božím usebráním: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.

Dnes naslouchejme, jak to 1.kap. Písma dál ujasňuje: Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi..“

Než se v nás začne ozývat pochybnost a výhrada: Ale jen se podívejme, jak to dopadá s tím lidským panováním nad přírodou a na zemí. Není už v tom Božím zadání chyba? Zaslechněme v tom Božím „ať lidé panují nad zvířaty a nad celou zemí“ evangelium – dobrou zprávu. Nejsme otroky božstev, ani těch novodobých. Nejsme hříčkou přírody, i když dokáže udeřit tak strašlivě a lidem postiženým přírodní katastrofou se to asi těžko věří.. Nejsme jen smítkem pod koly dějin, jak nás tím dlouho dusili. Ale nejsme ani loutkami Božími. Jsme určeni, abychom byli svobodní a panovali nad přírodou.

Ale teď jistě jde o dvě zásadní otázky: jak a nad kým máme jako lidé panovat?

K té otázce „jak?“ nám může znít velmi tvrdě a varovně, když jako Boží vůli slyšíme „podmaňte zemi…“. Je tu užito výrazu, který na jiných místech SZ znamená „prodat do otroctví, šlapat, rozšlapat!“. Tak ostrého výrazu zřejmě bibličtí svědkové užili původně v polemice proti pohanskému klanění přírodním božstvům a lidskému uctívání přírody. I dnes: uctívat Matku zemi je myslím něco jiného než v ní vnímat něco posvátného, co je nám svěřeno.

Na otázku „jak máme panovat?“ bude asi nejlepším směrem ukazovat odpověď: podobně jak panuje náš Stvořitel. Dál čteme, že nám předal do správy zemi plodnou a krásnou jako zahradu. Abychom ji citlivě utvářeli, obdělávali a střežili. My už dnes tušíme, že nejvíc asi sami před sebou.

A podle 2. kap. Hospodin Bůh všechnu zvěř přivedl k člověku, aby viděl , jak je pojmenuje. To tedy taky patří k tomu našemu panování nad přírodou. Máme ji poznávat a pojmenovávat. To je ta zvláštní schopnost do nás vložená, ta naše zvláštní forma vlády nad ostatními tvory. Máme je poznávat a pojmenovávat, abychom mohli určovat jejich místo na zemi a jejich význam pro ostatní. A taky abychom jim víc rozuměli a tak věděli, co potřebují, co je ohrožuje, čím oni ohrožují nás, a abychom je mohli chránit. K tomu jsme mohli koncem týdne shlédnout velmi zajímavý dokument společnosti National Geographic. O lidech nasazených nejen pro poznávání, ale zároveň ochranu ohrožené země, vymírajících zvířecích druhů. A kolik lidí se např. hlásí k pomoci na záchranu mizících pralesů. Ne není to s člověkem ani po této stránce ztracené. Jen bychom měli toto poslání od Boha vzít vážně všichni. Jde už jen o to, abychom nežili nevšímavě ke svému životnímu prostředí, k přírodě kolem nás, třeba i k té želvě doma v akváriu.

A teď ta druhá otázka: nad kým, že máme jako lidé panovat? Nad mořskými rybami a nebeským ptactvem,.nad zvířaty, nad celou zemí. I nad tím plazem plazícím se po zemi – a my v tom snad máme už slyšet názvuk k hadovi ze 3.kapitoly – ano i nad každým pokušením, které ze stvořeného vzchází máme panovat. I nad vším co bývá démonizováno nebo naopak zbožšťováno na zemi.

Ale rozhodně ne člověk nad člověkem!!!

Když si začnou někteří podmaňovat druhé a zemi, začnou šlapat po druhých – protiví se jednoznačně vůli Boží!!

Když začnou někteří hubit ( dokonce masově a programově) jiné lidi, ale i zbytečně a kořistnicky zvířata – protiví se to jednoznačně Boží vůli! Panování a podmaňování země je určeno lidem bez rozdílů, ve vzájemné spolupráci, rovnosti, a spoluzodpovědnosti před Bohem!

Ve 27. verši pak dál čteme: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím,jako muže a ženu je stvořil. Doslova „ jako mužství a ženství, samce a samici“.

Bůh tedy ke svému obrazu nepovolal bezpohlavní anděly – ideálem lidství není askeze ani celibát.

Nám, kteří máme být lidmi k podobenství Božímu, se tady opět říká: podívejte, na jedné straně jste na tom stejně jako ostatní živí tvorové – také jste samci a samice. Zvířata s námi mají dokonce i podobné Boží požehnání: ploďte a množte se. A přece , právě takoví, v různosti pohlaví, ne bezpohlavní andělé, máme být spolu nad zvířaty, lidmi k podobenství Božímu. Svou sexualitu a intimitu a všechny své vztahy pozvedejme k obrazu Božímu. Nejsme tu, abychom byli otroky svého libida, rozmnožovacích pudů. Ale i rádoby bezpohlavní duchovnost je falešná. Jsme stvořeni jako muži a ženy, abychom byli jeden s druhým, ve své rozdílnosti už od pohlaví, člověkem k obrazu Božímu. Abychom tu potenci rozdílnosti, která je daná už od rozdílnosti mužství a ženství, pozvedali spolu v radost ze života a v sílu k životu, v sílu život proměňovat a šířit.

Mužství a ženství jsou k tomu od Boha dobré uzpůsobení. A manželství dobrý řád. Ale pozor, abychom si třeba právě z tohoto oddílu nechtěli udělat bič na homosexuály! To je přece složitější. A když už : co je zde víc: různost pohlaví nebo lidská vzájemnost, soucit, spolupráce, láska? Bůh dal mužství a ženství do služby lidské vzájemnosti, soužití k obrazu Božímu. Ale, myslíte, že homosexuální lidé jsou z takového určení jen pro různost sexuální orientace vyloučeni? Že jí nejsou schopni?

To je právě to: naše lidské panování nad zemí, nad přírodou i nad sexualitou, nemá být nikdy ponižováním, vylučováním ani ovládáním jiného člověka! Ani v oblasti sexuality, ani v žádné jiné!

Mužství a ženství je si rovno a má jedině společně, v rovnosti a jednotě, sloužit určení člověka.

A moc dobře si všimněme, že ve srovnání s ostatními tvory se u člověka nemluví o různých druzích, rasách, rodech, národnostech, čeledích a podčeledích!! Před Bohem je člověk jako takový, s jediným možným rozlišením mužství a ženství, a žádný jiný rozdíl není tak závažný, aby směl být užit jako dělítko nebo dokonce důvod k ponižování.

A Bůh jim požehnal a řekl jim: ploďte a množte se a naplňte zemi…

Myslím, že v tomto požehnání nejde jen o to, aby se země naplnila lidmi - zde také proti obavě, že se lidé přemnoží. Boží vůlí je, aby se země naplnila lidmi k jeho obrazu! Toto je jednotné poslání pro všechny lidi při vší rozmanitosti.

Bůh chce, aby se života a lidský rod šířil ve vší rozmanitosti a pestrosti. Ne jen jedna rasa, kultura, náboženství a duchovní cesta. Hospodin žehná také k tomu, aby země byla lidsky pestrá.

Nakonec se dnes vraťme k tomu podivnému Božímu rozhodnutí, které se každého z nás bytostně týká: Učiňme člověka k Božímu obrazu….

Podle toho jsme každý nejen to čím právě jsme, a nejen čím ještě můžeme být, ale také čím ještě z Boží dobré vůle a moci budeme.

Proto – jak píše evangelista Jan - dal Otec všechnu moc do rukou svému Synu. Proto je tu naděje pro lidskou osamělost, pro lidské ztráty, pro rozbité a nenaplněné vztahy.

V tom tajemném Božím „Učiňme člověka“ slyším dnes výzvu každému člověku, každému z nás. Učiňme, člověče, něco s tebou - lidé něco s vámi, abyste byli k Božímu obrazu – abychom se z toho Božího konceptu, náčrtu a potence stávali skutečně člověkem, jakým máme být.

Modleme se: Nebeský Otče, děkujeme ti a oslavujeme tě za to, žes nám poslal na pomoc svého Syna, jemuž jsi dal do rukou všechnu moc, člověka ke svému obrazu.Abychom věřili, že nejsme nikdy ztraceni, že jsi v tom s námi. Abychom na něm a skrze něj poznávali, jak ten Boží projekt jménem člověk vypadá a věřili, že má Tvé požehnání, naději a budoucnost.

Celé tvorstvo přece toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů!

Amen.

◄