Kostel útočiště

Na začátku Bible v knize Genezis čteme o tom, že Bůh stvořil svět. Když příběh vypráví o stvoření rostlin a živočichů, používá dokonce desetkrát spojení „rozmanité druhy“. Pokud se zamýšlíme nad Božím stvořením a dokonce v souvislosti s biologickou rozmanitostí, nelze si tohoto faktu nevšimnout. A také nelze přejít to, že Bůh považuje celý svůj nápad se stvořením za velmi dobrý. Dokonce i když dává člověku veškeré živočichy, aby nad nimi panoval a veškeré rostlinstvo k potravě, stále si myslí, že je to dobrý nápad. Nechává člověka panovat nad vším, co stvořil. Sám Bůh je v Bibli často označován jako panovník. Vládce, který se stará o své království a ničí jeho nepřátele. Člověk by tedy měl jako obraz Boží pečovat o svěřené a bojovat za jeho záchranu.

Jak to budeme uplatňovat ve svém osobním a občanském životě, záleží na nás. Začít můžeme na půdě, která by měla být tou úrodnou. Ve svém sboru, farnosti či společenství.

Chceme vám zde nabídnout několik oblastí, kterým je možné se věnovat. Neděláme si ambice vypsat zde větší množství informací, ale spíše otevřít daná témata a nabídnout odkazy na stránky či literaturu, kde je možné se dozvědět více.

Stručné shrnutí následujících textů najdete v letáku. Stáhnout leták můžete zde.

 

Přejeme vám mnoho radosti a Božího požehnání ve všem, co budete ve vašem společenství dělat.

Poradní odbor pro otázky životního prostředí při synodní radě Českobratrské církve evangelické

 

 

Dravci a sovy

 

Dravci a sovy, ptáci, kteří ztratili svá přirozená hnízdiště ve volné přírodě, se naučili k hnízdění využívat lidských sídel a to především věží a půd vysokých budov a kostelů. Následkem rekonstrukcí a sanací kostelů, při kterých jsou utěsňovány všechny vletové otvory, však přichází i o tato bydliště. Pokud jste již prováděli úpravu kostelní věže nebo se na ní chystáte, myslete při tom na její nynější či budoucí obyvatele.

 

Poštolce obecné pomůže hnízdní budka umístěná do jižního či východního okna kostelní věže. Pro sovy můžeme také vyrobit budku, její tvar záleží na tom, jakého návštěvníka nejspíše očekáváme. Nejčastěji ve věžích hnízdí puštíci, sovy pálené nebo sýčci. Pro každého se hodí budka trochu jiná. Odkazy na stránky, kde naleznete návody na stavbu budek, najdete níže.

 

Aby se do věže či na půdu s vítanými hosty nenastěhovali také holubi, po kterých je nutné hodně uklízet, musí se všechny ostatní otvory, kromě těch určených pro sovy a dravce, zajistit pletivem. Při utěsňování je dobré myslet i na netopýry a pletivo napnout tak, jak je to napsáno v kapitole o netopýrech.

 

Drobné ptactvo

 

Pro drobné ptactvo můžete vyrobit či koupit budky i krmítka. Budky pomohou zejména těm druhům, které běžně hnízdí v dutinách starých stromů, ty jsou ale z krajiny často odstraňovány. Krmítka zase mají smysl v zimě během nedostatku přirozené potravy. Jakou potravu do krmítek dávat najdete níže v odkazu „zimní přikrmování ptáků“. Přikrmuje se od listopadu. Na jaře, kdy se již vyskytuje přirozená potrava,  nepřikrmujte. Tučná semínka by dokonce malým ptáčátkům mohla spíše uškodit.

Budky a krmítka vyrábějte spolu s dětmi. Společně také dávejte do krmítek potravu a ptáky pozorujte.

 

Vlaštovky, jiřičky a rorýsi

 

Vlaštovky, jiřičky a rorýsi mají dnes problém najít správné místo a materiál na stavbu hnízda. To vede k rapidnímu poklesu jejich počtu po celé Evropě. Vlaštovky i jiřičky často nemohou najít dostatek vhodného stavebního materiálu. Bláto, které se jim podaří najít, nedrží a omítky budov jsou stále hladší, a tak se stává, že hnízda spadnou dříve, než je dostaví nebo i po vylíhnutí ptáčat. K tomu přispívají i vibrace způsobené nákladními auty nebo vlaky.

Chcete-li se radovat z těchto elegantních ptáčků, kteří se vám odvděčí lovením obtížného hmyzu, můžete jim koupit hnízdo umělé. Pokud trus znečišťuje okna či chodníky, stačí pod hnízdo připevnit prkénko, které lze snadno čistit.

Vhodná místa jsou pro jiřičky pod okrajem střechy v minimální výšce 2 m, nejlépe několik hnízd vedle sebe, neboť jiřičky jsou společenští tvorové. Jiřičky se vracejí každý rok hnízdit na stejné místo, někdy proto trvá trochu déle, než zahnízdí poprvé v novém hnízdě.

Pro vlaštovky se umisťují hnízda do vnitřních prostor, do ktrých mají umožněný vlet – garáže, kůlny, chlívy. Vlašťovky jsou také společenské, přesto preferují jednotlivá hnízda ve vzdáleností cca 1 m od sebe.

Rorýsi vyžadují hnízdní místo ve výšce 4 m nebo výše. Kostelní věže pro ně tedy mohou být dobrým domovem, zvláště pokud jim vyvěsíte speciální hnízdní budku. Více na www.rorysi.cz.

odkazy:

www.birdlife.cz - Mnoho zajímavých a praktických informací a fotek naleznete na stránkách České společnosti ornitologické

Odkazy na konkrétní zajímavé články:

 

http://www.veronica.cz/?id=435 - Ekologický institut Veronica - ochrana ptáků

 

http://pomahamprirode.cz/content/14-vse-o-ptacich-budkach - ČSOP Jaro Jaroměř – vše o ptačích budkách

www.rorysi.cz/rorysi/ - stránky o rorýsech

 

Kde je možné koupit hotové budky, hnízda či krmítka:

http://pomahamprirode.cz/

www.zelenadomacnost.com

www.ecoplastics.cz/cz/budky-pro-roryse

http://www.semenarskyzavod.cz/page.php?id=14

http://ptaci-budky.majestat.cz/

http://www.lesycr.cz/lz71/sz-tyniste-nad-orlici/ceniky/cenik-ptacich-budek-2012.ep/

 

Odkazy v němčině:

http://www.nabu.de/aktionenundprojekte/lebensraumkirchturm/ - stránky německého projektu Lebensraum Kirchturm (bydliště – věž kostela). Tento projekt společnosti NABU a již více než 500 zapojených kostelů si dal za úkol upravovat věže kostelů tak, aby v nich mohli hnízdit ptáci a netopýři.

 

 

Netopýři

 

V České republice bylo zjištěno 26 druhů netopýrů, ale 3 z nich u nás nežijí trvale, jen se k nám občas zatoulají. Všechny druhy i jejich úkryty jsou chráněné.

Netopýři rádi využívají půd kostelů jako svého letního bytu pro samice s mláďaty. Umožněte jim vstup. Pokud utěsňujeme okna proti holubům, pletivo napneme jen 20 cm pod okraj okna, zahneme ho a necháme volně pohyblivé, aby na něj holub nemohl usednout, ale netopýr mohl proletět (více viz. odkaz níže). Jsou-li trámy ošetřeny chemickými prostředky, je třeba na ně přitlouct neošetřené prkno, aby měli netopýři místo pro svůj spánek.

Někdy se stává, že majitelé domů či kostelů, ve kterých se zabydleli netopýři, nejsou z těchto podnájemníků zcela nadšení. Důvodem často bývá znečištění prostor trusem. Jindy zase při rekonstrukci dochází ke kolizi zájmů, kdy majitelé chtějí zateplit objekt a utěsnit všechny škvíry, což by zabránilo vletu netopýrů. Netopýři jsou však chráněni a zásah, který by je mohl ohrozit nebo vyhnat, je protizákonný. Naštěstí se touto problematikou zabývá Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON), která již mnoho situací vyřešila k oboustranné spokojenosti. Inspirovat se můžete na jejich webových stránkách, případně je můžete kontaktovat, pokud budete řešit nějaký konkrétní problém nebo objevíte kolonii netopýrů.

Pro netopýry je stejně jako pro ptáky možné vyvěsit budku. Tyto budky se věší buď na stromy nebo na fasády domů. I pro netopýry existují různé typy budek a pravidla pro jejich vyvěšování. Nejlepší je se poradit s odborníky. Nákresy budek a základní pravidla najdete v internetových odkazech níže.

 

Proč netopýry chráníme?

 

Netopýři jsou v přírodě nezastupitelní už tím, že létají a loví v noci. To dělá jen velmi málo ptáků a ani ti netopýrům nekonkurují, protože loví jinak. Většina našich netopýrů chytá létající hmyz, mezi nímž jsou druhy obtížné a škodlivé. Tak např. jeden netopýr hvízdavý za jednu noc zkonzumuje až 2500 komárů! A komu z nás je příjemný pískot komáří samičky, která se chce nakrmit naší krví? Přesto, že určité druhy netopýrů se přizpůsobily k životu v blízkosti člověka, na některé změny v životním prostředí jsou všichni netopýři citliví. Vadí jim např. používání jedovatých pesticidů, zvýšená koncentrace výfukových plynů, chemické postřiky v místech úkrytů, vysušování mokřadů, ubývání lesů a velkoplošné zemědělství. Zvlášť jim škodí vyrušování v době jejich zimního spánku. Příliš časté probouzení vede ke snížení hmotnosti, netopýr nemůže obnovit rezervy podkožního tuku a hyne. Chceme-li zachovat bohatství fauny netopýrů, musíme chránit jejich letní i zimní úkryty a udržovat celou krajinu zdravou a neznečištěnou.

(zdroj: stránky www.ceson.org)

 

odkazy:

www.ceson.org a www.sousednetopyr.cz - stránky České společnosti pro ochranu netopýrů

www.nyctalus.cz – stránky sdružení Nyctalus (osvětová činnost, péče o zraněné netopýry, monitoring)

http://www.veronica.cz/?id=278 - Ekologický institut Veronica – ochrana netopýrů

 

Prodejci budek pro netopýry:

www.zelenadomacnost.com

www.branakdetem.cz

http://ptaci-budky.majestat.cz/

 

 

Hmyz a jiní drobní živočichové

 

Hmyzu a jiným drobným živočichům se daří tam, kde se má kde schovat, tedy v houštinách, hromadách dřeva, listí, v kompostu, v trochunivějících pařezech. Kde je zahrada přespříliš uklizená, tráva posekaná a stromy a keře zastřižené, tam živočichové úkryt těžko hledají. Nechte jim alespoň jeden „divoký“ kout na okraji zahrady, s neposekanou trávou, domácími druhy keřů nebo hromadou dřeva či listí. Hromada větví a listí poslouží jako úkryty pro obojživelníky, hmyz, pavouky a malé savce. Hromady kamenů nebo volně ložené kamenné zídky jsou ideální pro slunění ještěrek a hadů.

K nabídce bydlení je možné přistupovat ještě aktivněji:

Včelu medonosnou zná snad každý, ale že u nás žije ještě kolem 600 druhů včel samotářek, to už se ví méně. Přitom mají nezastupitelnou úlohu při opylování rostlin, zvláště tam, kde není nablízku žádný chovatel včel. Tyto včely nosí pyl na nohou nebo na břiše a nemusíte se od nich obávat žihadla. Nežijí v koloniích, vajíčka kladou do děr vyhrabaných v zemi, do dutinek v hliněných březích a zídkách nebo ve strouchnivělém dřevě či dutých stéblech. Přilákejte tyto včely i k vám na zahradu, tím že s dětmi na slunných místech připravíte domeček ze svázaných stébel rákosu či slámy, cihel nebo dřeva s navrtanými otvory o tloušče od 3 do 10 mm a hloubce 10 cm.

Čmeláci hnízdí v dutinách, které se dají nahradit čmeláčí budkou nebo květináčem zahrabaným v zemi dnem vzhůru, tak aby byl vidět odtokový otvor (minimálně 15 mm velký).

Návody na domečky a úkryty pro hmyz a živočichy najdete v odkazech níže.

www.vcelky.cz – internetové stránky o včelách a včelařství, včelách samotářkách a čmelácích, včetně obrázků včelích domečků

www.csopvlasim.cz – Středisko Českého svazu ochránců přírody ve Vlašimi

http://www.csop.cz/index.php?cis_menu=1&m1_id=1002&m2_id=1058&m3_id=1135&m_id_old=1058 – Stránky projektu Živá zahrada, obsahují nápady pro oživení zahrady

 

zahraniční:

www.umweltberatung.at

 

Louka nebo trávník

 

Údržba trávníku vyžaduje spoustu času, energie, peněz na pohonné prostředky, vodu na zalévání a někdo používá i umělá hnojiva či prostředky na boj s plevely. Je ale opravdu třeba mít všude krátce střižený trávník? Jistě se hodí na místech pro hry a sport nebo na místa společného posezení, ale všude jinde je námaha s ním spojená zbytečná. Louka je mnohem krásnější. Posekat ji stačí dvakrát nebo třikrát za rok a přitom nabízí bohatství druhů květin, bylin a trav a zároveň úkryt a potravu pro motýly, včely, brouky i další drobné živočichy. Nabídne vám také vždy něco na výzdobu kostela.

První rok je nutné budoucí louku posekat ještě 4x, následující roky již jen 2-3x. V těchto letech ještě nebude louka „krásná“, ale o to je zajímavější pozorovat, jak se skladba rostlin na louce s každým rokem mění. Pokud nechcete tak dlouho čekat, můžete na okolních loukách posbírat semena a na svoji louku je rozhodit nebo dokonce louku založit pomocí speciální směsi semen. To však již vyžaduje při zakládání velkou přípravu a péči.

Louka se seče dvakrát za rok. První seč probíhá po vytvoření semen, tedy mezi koncem června a polovinou července. Tráva se nechá na zemi několik dní ležet, aby z ní vypadala semena. Druhá seč probíhá na konci vegetační sezóny. Posekaná tráva se může usušit na seno, pokud je pro něj využití, nebo zkompostovat. Je nejlepší sekat kosou nebo speciálním strojem, který si můžete půjčit nebo pořídit s někým dohromady. Nejstarší generace se určitě ještě kosou ohánět umí a ráda své umění předá mladším. Můžete tuto příležitost využít pro sblížení generací ve sboru.

 

Kompost

 

Pokud máte u fary zahrádku kde se pěstují květiny nebo zelenina, jistě oceníte kompost jako ideální hnojivo, které dodává živiny, zadržuje půdní vlhkost a celkově zlepšuje vlastnosti půdy. Na minerální hnojiva raději zapomeňte. Dříve se bez nich lidé obešli, snad to dokážeme také. Důsledkem jejich využívání je snížení životaschopnosti půdních organismů, změna pH půdy a úbytek humusu. Jejich těžba a výroba ničí krajinu a je energeticky náročná. Některá hnojiva obsahují nežádoucí těžké kovy, které se pak dostávají do pěstovaných plodin.

 

Kompost, to je takový malý zázrak v přímém přenosu. Z toho, co člověk vyhodí jako nepotřebné, vzniká nový život. Nejen že vyzrálý kompost se stává životodárným substrátem pro rostliny, ale v samotné hromadě se to hemží mnoha druhy živočichů od erbovních žížal, přes stínky a svinky, chvostoskoky až po stonožky, mnohonožky či štírky. To by ovšem bylo málo, pokud by se nečinily „přátelské“ bakterie a plísně, které jsou základem rozkladného procesu. Když zralý kompost zapravíte do půdy na záhoncích, případně rozprostřete po trávníku, nejen že se bude lépe dařit zelenině a květinám, které tak získají potřebné živiny, ale zlepšíte i struktůru půdy, takže bude kypřejší a bude zadržovat více vody, což prospěje všem jejím obyvatelům.

 

Kompostovat je možné nejen zbytky ze zahrady, ale též kuchyňský bioodpad. Jako kompostér stačí dvoukomorová nebo lépe tříkomorová ohrádka. Ta umožňuje kompost po několika měsících jednoduše překopat, tak aby došlo k jeho promísení a provzdušnění, a tak mohl dozrát v kvalitní substrát. Tam, kde je malá zahrádka, vystačí i plastový kompostér. Jeho nevýhodou je však to, že se nedá překopat a je do něj většinou špatný přístup vzduchu. Pokud si ho z důvodu úspory místa vyberete, snažte se najít takový, který má dostatek větracícho otvorů. Pokud vám kompostér či jeho obsah přijde neestetický, zvolte jeho umístění na nějakém méně exponovaném místě, zakryjte ho keři nebo ho nechte porůst popínavou rostlinou. Zbytky z kuchyně je také možné vždy překrýt listím, které můžeme za tímto účelem skladovat v samostatné ohrádce. Samostatně uložené listí se také hodí na prokládání čerstvě posekané trávy, která je sama o sobě moc mokrá, a pokud se nepromíchá se sušším materiálem s vyšším obsahem uhlíku,  hnije místo toho, aby tlela.

 

I na akcích sborů a farností je možné myslet na to, že se může z odpadu vytřídit i bioodpad. Není ho většinou mnoho, ale při přípravě občerstvení určitě zbydou použité čajové sáčky, sedlina z kávy, případně slupka od okurky či jablka.

 

Všechny podrobnosti o tom co a jak kompostovat naleznete v odkazech níže.

 

odkazy:

www.plantanaturalis.com – prodejce semen lučních směsí

 

www.kompostuj.cz – vše o kompostování, kompostovací poradna

www.ekodomov.cz – stránky občanského sdružení Ekodomov, zabývají se problematikou bioodpadů

http://hnutiduha.cz/nase-prace/odpady/domaci-kompostovani/ - stránky Hnutí Duha o komostování

 

http://www.growingwithcompost.org/ - stránky mezinárodního projektu, obsahují informační materiály o komostování, ukázky projektů komunitního kompostování, kompostování jako chráněné zaměstnání a další

 

 

zahraniční:

www.umweltberatung.at

 

 

Keře

 

Některé postupy a trendy v současné zahradní architektuře nejsou vždy úplně přívětivé k přírodě jako celku. Například jsou často upřednostňovány výsadby exotických dřevin, zvláště jehličnanů, a zcela zbytečně jsou likvidovány přirozené druhy naší krajiny, které poskytují potravu a úkryt mnoha druhům ptáků, hmyzu i dalším drobným živočichům. Původní druhy keřů jako bezy, lísky, hlohy, trnky, růže šípková, svída dřín a další, jsou nejen krásné, ale i méně náročné, neboť jsou přizpůsobeny místním podmínkám a působí v našich zahradách, na rozdíl od umělých výsadeb, přirozeně. V lesních školkách seženete jejich sazenice za nižší cenu než bývají sazenice dřevin nepůvodních. Často jde o léčivé druhy. Můžete využívat jejich květy, plody i listy. Z jehličnatých keřů jmenujme například jalovec, který byl dokonce tajným znamením evangelíků v dobách útlaku.

 

Jeden původní keř může teoreticky hostit 50 - 150 druhů různých živočichů. Samozřejmě nejde o to, že by na jednom keři opravdu najednou žilo 150 druhů ptáků a hmyzu, ale jeden daný druh keře pro jejich život poskytuje dobré podmínky. Některé druhy živočichů jsou dokonce odkázány přímo na určité druhy dřevin, a pokud tyto dřeviny z krajiny mizí, ohrožuje to i přežití závisejících druhů v dané lokalitě. V kritickém případě dochází i k jejich úplnému vyhynutí.

 

Keře můžeme vysazovat jednotlivě nebo ve skupinách. Musíme ale dbát na to, aby měly dostatek místa. Pokud vysadíme větší keř na místo, kde bude přerůstat tam, kam nemá, musíme počítat s jeho každoročním zastřihováním. Keře jsou hezké jako živý plot na hranici pozemku. Ideální je směsice různých keřů, ale měly by být respektovány ekologické nároky druhů (na složení substrátu, sluneční osvit, množství živin, vodní režim půdy atd.).

 

Zdrojem pro inspiraci mohou být např. stránky:

www.ekozahrady.com - informace o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné

 

http://www.stareodrudy.org – prodejce starých odrůd keřů a stromů

 

Stromy

 

Stromy jsou krásné, stromy vyrábí kyslík, v korunách stromů hnízdí ptáci, na stromech rostou plody, pod stromem se krásně odpočívá, když je horko; dá se na něj vylézt. To ví každý. Víte ale, že strom slouží také jako klimatizace? Víte že strom vytváří prostředí pro život dalších, na něj vázaných druhů rostlin a živočichů? Víte že na jednom dubu najdeme 500 až 1000 druhů hmyzu, z nichž zhruba třetina je vzácných až velmi vzácných?

 

Aby strom mohl nám i okolí poskytovat všechny tyto cenné služby, vyžaduje také péči. Sledujte stromy na vaší zahradě, u vašeho kostela. Když bude třeba, poskytněte jim odbornou péči. Neodborné zásahy či nedostatek péče může vést k odumírání stromu, který se pak může stát i nebezpečným. Za stromy a jejich zdraví je ze zákona odpovědný majitel pozemku. Pečujte o své stromy, vysazujte uváženě nové. Nenechte staré zchřadnout tak, aby musely být pokáceny. Na odborný zásah si sežeňte prověřenou firmu. Ne každý, kdo má certifikát, stromu opravdu pomůže.

Při vysazování nových stromů je vhodné skladbu stromů v zahradě volit s respektem k přirozenosti daného druhu. Tedy například nesázet na nelesní půdě jehličnaté stromy, které okyselují půdu, ale dát přednost listnatým druhům optimálním pro dané stanoviště.

 

http://arnika.org/ - stránky české neziskové organizace Arnika bojující za lepší životní prostředí

 

 

Popínavé rostliny

 

Popínavé rostliny vnesou na vaše budovy život a barvu a zároveň fungují jako klimatizace – v létě chladí a neopadavé druhy v zimě izolují. Při výběru je nutné dbát na charakteristiku jednotlivých rostlin. Zvažme zda rostlina potřebuje slunné či stinné stanoviště, zda potřebuje oporu nebo se bude pnout sama, zda je naše zeď natolik kompaktní, aby ji neponičily úpony některých agresivnějších popínavek. Světová strana výsadby a stálezelenost či opadavost rostliny má vliv na její klimatizační funkci.

Nejznámější vždyzelený břečťan nepotřebuje pro růst oporu, ale vyžaduje stín a může být vysazován jen na neporušené stěny. Proniká totiž do spár a trhlin a stěnu by časem poničil. Psí víno je lidový název pro různé druhy loubinců nebo též přísavníků (např. popínavý, pětilistý nebo trojlaločný), které rostou bez opory a jsou opadavé. Je krásné pozorovat jejich barevnou proměnu během roku. V úvahu připadají také další krásné i užitečné druhy jako například vinná réva, plamének, pnoucí růže a vistárie. Tyto rostliny potřebují oporu v podobě mříže či sítě. Informace o konkrétních výhodách jednotlivých druhů a podmínkách pro jejich pěstování, stejně jako seznam nejznámějších popínavých rostlin najdete na stránkách v odkazu níže.

 

odkazy:

www.popinave-rostliny.cz – Obsáhlé internetové stránky o popínavých rostlinách

 

Autor: Magdalena Férová

Zveřejněno dne  28.08.2013